Zkouška na ČTÚ

S tím, že nám dají z úřadu vědět 14 dní před zkouškou, jsme se po podání přihlášky pustili do vlažnýho zkoumání testovacích otázek. Pozvánka dorazila, Filip se do učení pustil pěkně zodpovědně, mě trochu zdržely "zdravotní" komplikace, ale tři dny před termínem jsem se do toho naplno položila s tim, že si to  případně zopakuju. 20. 9. jsme se po poledni sešli před Českým telekomunikačním úřadě.

Před tím jsme zjišťovali, co zkouška z radiokomunikace obnáší. Většina hlasů se shodovala, že je to pruda, že je to zbytečný, že se s tebou moc nemazlej, že je jim jedno, jestli to neuděláš, protože každá zkouška stojí 400,-.

Zkouška proběhla formou testu s výběrem ze tří odpovědí, vždy je správná právě jedna. Učili jsme se z materiálů stažených ze stránek ČTÚ, kde byla vždycky uvedená jen ta správná odpověď. Filipovi se to moc nelíbilo, chtěl se to spíš učit i s tim, že by viděl ty špatný varianty, můj zmatkářskej mozeček naopak tohle uvítal, protože mě tam nic nepletlo.

Přihlásili jsme se na všeobecný průkaz radiotelefonisty námořní pohyblivé služby. Na zkoušku s námi šlo tak dvacet lidí, dobrá minimálně třetina to neudělala.

Před samotnou zkouškou se nás zeptali, jestli chceme změnit všeobecný na omezený průkaz. Rozdíl je v tom, že všeobecný zahrnuje anglickou komunikaci a zkoušeno je to ústně. Já teda tý možnosti změny využila a ve strachu z hrůz ČTÚ a tím, že jsem nebyla až tak připravená, jsem si radši požádala jen o obecný průkaz.

Rozdali nám několikastránkové testy, předtím ještě řekli, že prošel ten, který se dostane nad 90 %. Test má tři části a v každý se musíš dostat nad těch 90 %. Myslim, že to bylo 20 otázek, 40 otázek, 20 otázek.

Prakticky tahle zkouška netušim, k čemu je dobrá. Sice jsem prošla (Filip trochu radil), ale kdybych se s rádiem někdy dostala do styku, stejně bych netušila, protože učit se čistě teorii vytrhanou z kontextu a ani žádnej přístroj nevidět, natož ho zkusit spravit nebo alespoň zprovoznit, je demence. Ale nakonec jsem si říkala, že bych možná dala i tu angličtinu. Každopádně tady je zase nějaká praktičnost dost pofidérní, protože lidi, co na moři zřejmě nikdy nebyli, tě zkoušej z nouzovejch situací a navzdory celosvětově zažitýmu volání "mejdej mejdej" oni TRVAJÍ na výslovnosti "mede mede". To, že písemná zkouška zahrnovala i českou hláskovací abecedu, tedy kromě Alfa Bravo Charlie Delta ect. musí člověk umět i Adam Božena Cyril David, aniž by to kdy vůbec použil (kde taky budeš do rádia na někoho kdekoliv ve středomoří nebo na oceánu řvát nějaký Boženy), je další sadistická zvrácenost českých úředníků.

Nicméně přes tohle všechno zkoušku považuju za jednoduchou, stačí se tomu fakt trochu věnovat předem a pročítat párkrát si otázky se správnejma odpověďma. Zas tolik toho není. Jsou tam příklady výpočtů síly proudu v závislosti na rychlosti světla, nebo co to bylo, ale ten stačí si zapamatovat příklad a výsledek, protože ten samej příklad, jako je v učebním materiálu, je i v testu.

Zase jsme se trochu hnuli..

Trochu jsme to tu zanedbali. Nestalo se sice nic zásadního, zajímavýho něco jo. Na Vltavě na plachetničkách byla výborná trojhodinovka, když nám pujčili místo dvoumístných 420 jednomístný Lasery. Zase něco novýho, ovládat zároveň kormidlo i plachtu a celé si to vyvažovat. Mě to teda hrozně bavilo. Naučit se v obratech tu dlouhatánskou a ještě lomenu tyč od kormidla nezamotat mezi nohy za současnýho hlubokýho předklonu a prohoupnutí pod ráhnem a přenesení váhy z jedný strany loďky na druhou. Laser je hodně sportovní lodička, dá se s ní svištět dost rychle. Stoupali jsme proti větru skoro až k Barrandovskýmu mostu. Když se vítr do těch plachet opřel silněji, musí se člověk vyklonit z boku lodi celou svojí vahou, aby to vyrovnal a moh´ držet plachty pořád napnutý. Takže hrozilo, že když by najednou přestalo foukat a člověk nezareagoval včas, nestih by se na loďku "vrátit" a šel by po zádech do vody. Když se ale do toho sprintu ještě poved obrat, na kterym se dá hodně získat, ale i hodně ztratit, tak to byl fakt super adrenalinovej zážitek. Nikdo mě nemoh dohonit :)) Obraty jsem se snažila naučit hned zezačátku, chce to hlavně ho nepřetočit a taky to chce nějakou rychlost, aby pak loďka mohla hned zas vystřelit. Někdy jsem se trochu bála, že jsem to s tou rychlostí už přehnala, ale koupačka nebyla, takže asi dobrý.

Taky jsme dali jeden ponor s výstrojí v bazénu. Takže se krásně ukázalo, jak jsme zase skoro všechno zapomněli. Instruktor, co nás měl na starosti, se při jednom našem cvičnym pokusu o záchranu toho druhýho jenom držel oběma rukama za hlavu a hned nás odvolal na hladinu a pěkně jsme si to celý zase od začátku popsali. Pak už to bylo ok. Musíme ale víc trénovat, to je bez debat. Škoda akorát, že v tom bazénu bylo asi třista lidí a pomalu z toho bazénu vypadávali. Mrskalo se to tam jak při výlovu. Takže to nebylo moc pohodlný, nedalo se nic moc dělat ani zkoušet. Kouknem teď ještě na freediving, mně osobně se líbí to potápění s přístrojema ale určo bych zkusila i freediving. To bysme si mohli trénovat i když si jdem jen kondičně zaplavat do bazénu.

Poslední dnešní zprávička je informace o tom, že už mám taky za sebou teoretickou zkoušku na kapitána. Navigační příklad (kterej byl oproti původním slibům docela záludnej), meteorologie, zdravověda a první pomoc, angličtina a nautika, čtení mapy a colreg a námořní právo. Všechno dobrý, jen ten meteorolog byl ze mě trošku nešťastněj. Když mě konečně propouštěl, chtěla jsem ho potěšit, tak jsem mu slíbila, že se ty fronty doučim. Tak mi doporučil, že by bylo dost vhodný, abych se to doučila pěkně všechno. Mno. Ale nervozita pracovala. Jinak doufam takovej tragéd nejsem. Zbytek byl v pohodě. Vtipálek Filip mi ještě doporučuje se doučit malou násobilku. Mám si prej koupit nějakou tištěnou matematickou tabulku pro děti do osmi let. 

Chybí nám zkoušky na Českym telekomunikačním úřadě, a praxe. Radiokomunikace bude asi nejtvrdší ořech, oni to tam prej hrozně žerou a nic moc ti neulehčej. Navíc půlka věcí, co se musíš naučit, je doopravdy praktická a využitelná v každodenním plachtění. Posuďte sami:

• Sylabus podle Doporučení T/R 61-02 nepožaduje zkoušku pro: odpověď: ověření znalostí z telegrafie.
• Status amatérské radiokomunikační služby v jednotlivých radioamatérských pásmech je: odpověď: různý.
• Pod jakým azimutem se za normálních podmínek šíření směřuje z Prahy nejkratším směrem na Argentinu? odpověď: cca 240°
• Unipolární transformátory typu FET se vyznačují především: odpověď: vysokým vstupním odporem.
• Jaký druh modulace používá RTTY na provoz KV? odpověď: FSK.

Podle prvních informací je otázek snad 250-300.

Zkouška z teorie

Tak už jsem námořník teoretik! Včera jsem totiž na Ministerstvu dopravy úspěšně absolvoval zkoušku z teorie pro získání kapitánské licence. Alenka se kvůli nové práci bohužel v tomto termínu zúčastnit nemohla, takže tu to teprve čeká, ale určitě si taky tu svoji chvíli taky pěkně užije.

V podstatě to nebylo nic složitého a po absolvování teoretické přípravy s instruktorem a následném domácím samostudiu se to asi nedalo neudělat. Ale protože jsem byl vždycky při tomhle druhu zkoušek trémista, tak jsem tam jel náležitě nervozní a s pocitem, že vlastně nic moc neumim.

První a nejdůležitější částí zkoušky bylo vypracování praktického příkladu z navigace, ve kterém šlo o vynášení polohy do mapy, vyznačení kurzu plavby a přepočet kurzů kompasových na kurzy reálné vůči mořskému dnu a naopak. V tom jsem si celkem věřil, protože s jednoduchou geometrií ani matematikou jsem nikdy problémy neměl. Po úspěšném výpočtu přišlo na řadu kolečko u všech zkoušejících komisařů, kde každý měl prověřit jedno z šesti teoretických odvětví potřebné pro získání licence:

• Zdravověda - základy první pomoci
• COLREG + základy práva
• Meteorologie
• Námořnická angličtina
• Nautika - plachetnice
• Nautika - motorové lodě

Během pár týdnů by mě měla dohonit i Ája s její teoretickou zkouškou a pak nám bude chybět už jenom zkouška z radiotelekomunikace na ČTÚ a praktická lekce na opravdový lodi na opravdovém moři, kterou podstoupíme někdy na konci léta nebo z kraje podzimu a máme to komplet!

Prej že trochu fouká...

Lodní deník. Hvězdnej čas 11042012.0002. Zápis kadetky Aleny.

Další úterý - další vejlet, přesněji úlet na Vltavu na plachetničce. Podle předpovědi mělo večer foukat víc než minule.. Loď jsme nastrojili celkem bez problémů, jen jsme si nechali poradit s uvázáním plachet. Foukalo, těšili jsme se. Obrátili jsme si pozice - Filip kosatka, já kormidlo. No a žádná sláva. Po deseti minutách jsem už měla celkem strach a byla jsem dost ráda, že jsem nakonec foťák dala radši šéfikovi do morotovýho gumáku a bála se jenom o nás. Zkoordinovat kormidlo, sebe, plachtu..  předtim to vypadalo tak jednoduše!! Když se vítr do těch plachet pořádně opřel, naklonili jsme se tak, že nám do lodi tekla voda, oba jsme stáli navalený na zvednutý straně a zuby nehty vyvažovali. Do toho moje zmatky s kormidlem, kdy muj mozeček si nebyl schopnej srovnat, na kterou stranu mam hnout rukou, aby se stalo něco užitečnýho.. a ještě vědomí, že tyhle sportovní lodičky neni ani trochu těžký převrátit. Málem jsme se cvakli snad třikrát, a to jsme byli na vodě asi půl hodiny. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli nechci spíš jít někam na zahrádku sázet mrkev.

Takhle ta malá potvora vypadá. Na obrázku to vypadá fakt easy, tohle je klidovej stav za slabýho věru. V akci se klidně postaví na bok a v našem akčnim případě ten horní okraj boku už byl pod vodou (boty samozřejmě durch, a šéfik nechápal, že jsme se nevykoupali). Při obratu - zatoční proti proudu - se to ráhno převrátí na druhou stranu, než je, my musíme přesednout každej na druhou stranu, nebo kosatník sedí uprostřed lodi a vyvažuje a stranu mění akorát kormidelník. 


Pro uklidnění nás obou a hlavně lodi jsme se prohodili, Filipovi to vzadu jde daleko líp a já si na kosatce jsem jistá skoro na sto procent /jenom subjektivní pocit, ale hodil se/. V obratech jsme se docela sehráli a když to fouklo a my měli dobře srovnáno, letěli jsme krásně vodou a křižovali proti větru a proudu nahoru k Barrandovskýmu mostu. Původní plán obeplout pilíř nakonec padnul, třetí lodička měla dost problémy a nabrali uplně opačnej kurz. Takže jsme nakonec jen křižovali Vltavu s druhou lodičkou, těm to taky slušně frčelo. Když se poryv větru pořádně do těch plachetnic opřel, hned se prudce naklonily do ostrýho úhlu a celkem zběsile vystřelily dopředu.

Poryvy přestaly bejt tak častý, tak jsme se zas prohodili. Do pár minut se z lodi stal svištící neovladatelnej šinkanzen bez kolejiště, kterej se řítil se naprosto jasný katastrofě. Stačilo, že pěkně fouklo do levoboku. Nějakou záhadou /asi jsem zapomněla povolit uplně napnutou hlavní plachtu, kterou vítr chytil/ jsme se zas naklonili tentokrát tak, že už jsme oba stáli na pravoboku, kterej byl celej ve vodě, plachty skoro ležely napravo ve vodě a my se nalepili na levobok a už asi jenom silou vůle jsme loď přetlačili zpátky "na všechny čtyři". Ufff. Jediný co mě uklidňovalo bylo to, že i ostatní posádky zápasily o holej život. Ideální na čtyřistadváce je, když kormidelník je lehčí a kosatník vepředu vyvažuje. Filip si to pěkně natrénoval.. Ale já nemam z pozice u kormidla vůbec radost.


Bude to chtít ještě hooodně tréningu. Alespoň se nám celkem dařej ty obraty, i když je to pořád o tom, že nohy zamotyný do dlouhejch tyčí od kormidla, který se buď někde zaseknou nebo nevim na kterou stranu je mam otočit, vyhnout se ráhnu padajícímu po větru na druhou stranu lodi, honem chytit /správně vůbec nepouštět/ lano od hlavní plachty a už zase srovnávat směr a chytat vítr. Včera to bylo chvílema vcelku náročný. Vpodstatě mi k naprostý panice chyběl už jenom žralok. Ale za ten pocit, kdy to v náklonu mastí na plnej plyn, to rozhodně stojí :)

Když jsme pak šli po pevný zemi, teprv jsem cejtila nohy asi tak jako bych uběhla deset kilometrů.

Teorie na kapitánský zkoušky

Lodní deník, mimo hlavní záznamy. Hvězdnej čas 07,08042012. Zápis kadetky Aleny

Milý deníčku, je to tady.
Sobota 0930 - zpátky do školní lavice, a přímo na bejvalou základku. Ve třídě, kde mě kdysi drtila chemie, jsme teď my drtili teorii na kapitánský zkoušky. Nautika, colreg, meteorologie a hlavně navigace. Zakreslování do námořních map, čtení z map, počítání kurzu, od rána až do večera, v sobotu i v neděli. Bylo toho dost, ale předpokládam, že zkoušku dáme. Pak přijde další z radiokomunikace a pak praxe na lodi v Chorvatsku. To je ale ještě docela daleko... 

První plachtění

Lodní deník. Hvězdnej čas 03042012.0001. Zápis kadetky Aleny

Nástup na pátou, převlíknout do pokud možno sportovně-nepromokavýho a po prvnim teoretickym výkladu nastrojit plachetničku 420 a hurá na vodu. Šest lidí = tři posádky sportovních lodí. Bylo sluníčko a trochu foukalo, takže celkem pěkný počasí na první plavbu na Vltavě. Napřed jsem sledovali, jak se nalodili před námi a jak jim to vcelku hned jelo a pak jsme na to skočili my. Filip u kormidla, já vepředu na kosatce. Hned jsem si narazila sval na jedný půlce asi o úchyt otěže kosatky, Filip si ťuknul hlavou do ráhna a vesele jsme plachtili na druhej břeh, tam si vyzkoušeli první otočku proti větru a "svišťěli" zpátky. Foukalo třeba půl hoďky a další hodinu to pak už bylo celkem slabý. Ale dál jsme zkoušeli otočky, rozjetí lodi pomocí rozhoupání a furt trochu doufali, že ještě foukne. Pak nás motoráček odtáh k marině a bylo to. Těšili jsme se, že příště foukne trochu víc. 

Potapyči

Zároveň k tomu všemu plachtění, co tu Filip popisoval, bysme se rádi zdokonalili v potápění. Ty absolvovaný ponory jednoznačně řadím ke svým nejlepším zážitkům /do toho počítam i chuť skvělýho beefsteaku anebo řízení skvělýho auta/. 
Se současnou licencí už si můžem půjčit vybavení a vyrazit sami, nicméně se v tom chceme spíš zdokonalovat a sbírat zkušenosti, než se občas rekreačně potopit; oba nás zajímá technický potápění.


Pod vodou je to prostě nádherný, a my samozřejmě chcem maximalizovat zážitky a minimalizovat rizika. I když, jako u každýho adrenalinovýho sportu, to neplatí úplně. Jednoduše proto, že čim lepší jsi, tim náročnější akce podnikáš. 


Až to čas a finance dovolí, vrhneme se na výukový a tréningový ponory zatím alespoň v bazénu nebo v lokalitách v ČR. 


S OWD licencí můžeme do 18ti metrů.
Dělali jsme si ten kurz v angličtině, s chorvatským divemasterem Igorem. 
Probrali jsme teorii, bez toho vás pod vodu nepustí. Je tam zahrnutá fyzika a to, aby si člověk dostal pod kůži základní návyky, apel na zodpovědnost, základy komunikace, používaná technika...


Pak přišla na řadu zábavnější část, první tréningový ponor - první zkouška toho, jak tam dole /vlastně jestli vůbec/ budem fungovat. Klečeli jsme na dně několik metrů pod hladinou, vláli ze strany na stranu, byly docela proudy, a jenom jsme na to všechno čuměli.
A zkoušeli:

• správně dýchat - první hlavní stále opakovaná věc - nikdy nikdy nezadržuj dech. Dýchej pomalu a hluboce. S regulátorem v puse nebo bez něj /to už se zřejmě děje něco mimo plán/, je potřeba dýchat nebo alespoň vydechovat. To má co dělat s tlakem a rozpínavostí plynů.
• komunikace - je potřeba se tam dole domluvit, i když rámcově se ponor naplánuje předem. Bez pořádnýho procvičení bysme se mohli navzájem špatnou komunikací docela zmást, ani by nemuselo jít o krizovou situaci. Mimo toho, že se pod vodou můžete vznášet hlavou dolů, je to, že si nepopovídáte, jeden z hlavních rozdílů oproti třeba jízdě trolejbusem. Taky na nikoho nezavoláš, což je důležitý si uvědomit. 
• vyrovnávali jsme tlak v uších
• naučili jsme se, co dělat, když se ti do masky dostane voda, nebo když o masku přijdeš uplně a musíš si ji znova nasadit. 
• učili jsme se pracovat s BCD a celkově se vztlakem - BCD je vesta, která zajišťuje neutrální vztlak. Pokud je tělo dobře zatížený a vesta naplněná potřebným množstvím vzduchu. To chce hodně cviku, někdy jsem tam lítala jak jojo. Člověk ji musí umět správně vyladit, ale to je jen první krok. Pak samozřejmě pracuje ještě vzduch v plicích, nádech - nahoru, výdech - dolu. Když to člověk čte, je to logický. Tam dole je pak jasný, že se musí pěkně trénovat.
• učili jsme se pořád si hlídat svého buddyho. Kupodivu, v těch brýlých je vidět fakt jenom před sebe. Neni vůbec problém tam ztratit parťáka z dohledu, nebo se z dohledu sám ztratit. Mně to jednou nezabralo ani tři vteřiny. Vzhledem k tomu, že buddy pro tebe nosí v případě poruchy tvýho zařízení rezervoár vzduchu v podobě svý vlastní lahve a alternativního regulátoru, je dobrý vědět, kde je. 
• čimž se dostávam k důležitý položce - zkoušeli jsme krizový situace. Když potřebuješ použít záložní regulátor; dýchat z cizí lahve; dýchat z proudu bublin vypouštěných z regulátoru, který máš v ruce; na hladině pusou nafouknout BCD, aby tě sama držela na hladině atd.
• a zase znova - dýchání, dýchání, nezadržovat dech, voda v masce, jen ať ti to pořádně jde.

V dalších čtyřech ponorech pak probíhalo opakovaný trénování už v průběhu prohlídky korálů, jedovatých perutýnů, Igor nám toho ukázal docela dost. Třeba murénu a další zvěř, viděli jsme děla potopených španělských lodí. Mezi tím jsme sem tam jsme zastavili a zkoušeli. Dál jsme se pak zároveň každej učili si hlídat buddyho, pracovat se vztlakem, a všichni si to prostě užívali. Já osobně jsem si připadala nadšenější než nejvyplesklejší američan, kterej ve svých třiceti poprvý přišel do fast foodu.

Poslední ponor pak trval skoro hodinu a proplouvali jsme vrakem lodi.

Navíc jsme měli kliku, kterou asi nemá každej, kdo si licenci dělá - měli jsme kamerku pod vodu včetně kameramana. To je k nezaplacení :)

Vzhledem k tomu, že s Filipem v tom chcem pokračovat jednoznačně směrem nasbírání dalších zkušensotí a rozhodně si chcem pořádně prosvištět, co nás doteď Igor a jeho banda naučili. Plán je jasnej, tréningový ponory a AOWD kurz.