Letos jsme se rozhodli jet autem, vyjde na polovinu cen letenek. Termín září/říjen. Trasa přes Srbsko a Makedonii trvá cca 22 hodin čisté jízdy. Matěj se od malinka vozí rád. Pětiměsíční Linda v sedačce vydrží neřvat i osm minut. Dva dny předem jí vysvětluju, že pojedeme dlouho, budem potřebovat, aby to zvládla. Má hodně vlasů, tak vypadá tak nějak chytřeji. Moudře na mě čumí, směje se a slintá.

Nacpem kombika, s citem, jedeme na Šumavu a měníme bavoráka za mámy potenciálně spolehlivější auto poloviční veliosti. Vše ok, nevejde se jen Matějovo kolo.

Brzy ráno vyrážíme, snad děti budou v autě dospávat a bude klid. Plán je dojet do Srbska a přespat v Novym Sadu. Děti od nástupu do auta už nezabraly, boží. Přesto celkem postupujem. Jednou jsme zvládli na jeden zátah ujet i sedmdesát kilometrů. Linda si ale můj proslov vzala k srdci a s přibývajícím dnem byla zlatá. Ještě že má ty vlasy.

 

Na Korfos dorážíme další den pozdě v noci. Carmen je na vodě, spíme u Lucky na baráku. Pár dní připravujeme loď na vyplutí. Počasí super, vyrážíme směr Poros a během asi týdne se dostaneme do Port Cheli. Tam se musíme otočit a frčet zpátky. Plachty jsme letos nevytáhli. S těma dětma jsme si úplně netroufli.

Když kouknete na video, uvidíte třeba fendry, navázaný i za jízdy. Prostě jsme si to tentokrát dost ulehčovali. Lindě bylo pět měsíců, začínala lézt. Měli jsme jeden zádržnej systém v kajutě – vchod zatarasenej matrací. Případně byla Linda ukotvená v autosedačce. Dost často spala, i celkem dlouho. Nikoho asi nepřekvapí, že se budila většinou ve chvílích, kdy jsme museli být oba v kokpitu, na přistávání, kotvení a podobně.

Celkově děti na lodi v pohodě, když se počítá s tím, že to bude piánko plavba. Matěj už na lodi jako mazák, ovšem nejvíc ho bavila zmrzlinárna na Porosu. A šnorchlování.

Delfíni mě letos zas akorát štvali. To jsem mohla do toho moře čumět, jak jsem chtěla. Ani jeden. Jednou prej Filip nějakýho zahlídl asi 200 m od lodi. Pak jsem neustálým zíráním do vln pomalu dostávala tiky. Jako delfín vypadalo samozřemě všechno. Snad i Matěj. Později mi Lucka řekla, že přece támhle za sádkama jsou pořád. Ani trochu mě nenasrala. A vůbec, kdo ví, co ten Filip viděl.

 

Loď se zdá v dobrý kondici, i když ta slaná voda je samozřejmě náročná. Příští rok proběhnou opravy laku, spíš taková základní kosmetika. Snad už konečně taky natřem ten protikluz. Řeč byla i přidání kotevního vrátku dozadu, aby se při parkování (tam, kde je nutná i kotva) nemusel kormidelník trápit tou brutální neochotou lodi spolupracovat na zadní chod. Zas v případě těch dětí na palubě – čím dřív u mola, tím líp. Jinak by asi nebylo potřeba o řešit.

 

 

Koukněte na video.