(Ne)plachtíme s dětma

Letos jsme se rozhodli jet autem, vyjde na polovinu cen letenek. Termín září/říjen. Trasa přes Srbsko a Makedonii trvá cca 22 hodin čisté jízdy. Matěj se od malinka vozí rád. Pětiměsíční Linda v sedačce vydrží neřvat i osm minut. Dva dny předem jí vysvětluju, že pojedeme dlouho, budem potřebovat, aby to zvládla. Má hodně vlasů, tak vypadá tak nějak chytřeji. Moudře na mě čumí, směje se a slintá. Nacpem kombika, s citem, jedeme na Šumavu a měníme bavoráka za mámy

Řecko

Loď je od listopadu vytažená z vody v řecké loděnici. Už nebylo kam vylepšovat moje prokrastinační techniky a tím došlo na to, že konečně sepisuju postřehy z Greecka. Tu zemi asi většina z vás zná. Super jídlo, milí lidé, kotvení u mola bez mooringu pomocí kotvy. Z italského Otranta jsme vyrazili nejkratší cestou směrem ke Korfu. S mezipřistáním na noc na ostrově Othonoi (už Řecko). Vytoužený odjezd z Itálie dokreslila už na moři Filipova věta: “Hele, tamhle je delfín. Nebo žralok.” Byli dva, byli

PF2017

pf2017

Posádka S/Y Carmen přeje prima svátky a aspoň stopu vody pod kýlem v roce 2017

Východní Itálie od severu k jihu

Trochu někdy tápu, jestli psát spíš pro rodinu a známý anebo naopak pro jachtaře, kteří nás čtou. Dneska to pojmu tak, že pro starostlivou rodinu byl určen minulý článek o bouřce a teď uvádíme článek pro lidi, kteří by se snad s lodí chystali na východní pobřeží Itálie. Né, že bychom tuto nezáživnou oblast doporučovali, ale pokud někdo cestu mít bude, může se to pro ilustraci hodit. Pravda je, že my, když jsme hledali informace o této oblasti, jsme nenašli

Sailing Italia

Máme za sebou něco přes 900 námořních mil, necelých 1700 km. Průměrná rychlost 5 uzlů (lehce přes 9 km/h). Napřed jsme podnikali denní plavby, potom 24hodinovky. Večer se rozloučíme s Itálií a přeplujeme do Řecka.  Taky za sebou máme noční přeplavbu s vichrem a následnou buřinou. Pořád čekám na delfíny. Zatím můžeme sledovat hlavně to, jak racek racku pochcal packu.

První míle

Na moři jsme asi dva týdny. Carmen jsme spustili ve slovinském Koperu. Renča nás odvezla, pár dní se starala o Matěje, tak jsme dolaďovali potřebné. Vypluli jsme až za nějakých pět dní od příjezdu. Jen na hodinu na motor vyzkoušet manévrovatelnost lodi, v podstatě abychom byli hlavně schopní zase zajet do maríny. Mám cukání nepsat o amatérských chybách, ale amatéři jsme a třeba budeme pro někoho inspirací. Všechno jsme si před vyplutím zkontrolovali, všechno cajk, domluvili jsme si postup atd. Jen

Facelift

V záchvatu pečlivosti jsme se rozhodli, že když je loď zrenovovaná zevnitř, vezme se to zevrubně i z venčí. To znamenalo opískovat a natřít. Z Cindy by nás kvůli pískování ochránci přírody vypráskali, takže jsme Carmen přesunuli do Úžice k Martinovi do Nautica Servisu. Tam jsme mnoho a mnoho dní všechno připravovali. Odmontovat, co se odmontovat dá, okna překrýt překližkama, neprodyšně ucpat každou díru (když byly pryč všechny úvazy, úchyty, víka, panty a stojany, děr v palubě bylo zhruba sedmnáct tisíc pětset osmdesát devět). Muselo se

Nespíme, makáme

Čas letí jak splašenej, za měsíc dva chceme vypadnout. Interiér téměř hotovej, elektrika a elektonika fungují, loď pluje, stěžeň stojí, matrace mají nový čalounění. Loď je na vodě, neteče do ní, a i kdyby, tak se zatim nic neděje. Je vyvázaná a kýl je bezpečně zapíchnutej hluboko v bahně. Tady je malá fotodokumentace. Například se podívejte, jak se třináctimetrovej stěžeň staví desetimetrovym jeřábem. Vezmeme to postupně.  

Pokračujeme…

Tak i když jaro začalo už v lednu, nebylo tehdy počasí ideální k tomu, abysme Carmen hned zase odzimovali. To jsme udělali minulý víkend. Cestou k lodi jsme na Cindě potkali jednoho toho sokolíka, který před asi týdnem uletěl z pražské zoo (jsem zajásala, hrozně jsem si přála nějakýho potkat a zavolat na něj odchytovku – jakože mu pomoct, neasi). Odchytový auto u ibise zastavilo ještě dřív, než jsem dohledala telefonní číslo. Takže jsme dorazili k lodi. Chtěli jsme si tam

Léto končí, práce zdaleka ne

Na konci posledního příspěvku jste viděli fotky salónku potom, co jsme na něm začli pracovat. Zdaleka to není hotový, nějakej rozdíl ale vidět je. Kromě nás teď na lodi pracuje elektrikář. Od Filipa dostal plánek, co tam kde budeme potřebovat zapojit na baterky a teď se to v tom bordelu snaží všechno připravit. V kajutě už kabely ke světlům a 12V zástrčkám rozvedený máme od mýho táty. Napojení baterek a solárů na celej systém řeší chlapík, kterej se specializuje na lodě. Samotný

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.