Čas letí jak splašenej, za měsíc dva chceme vypadnout. Interiér téměř hotovej, elektrika a elektonika fungují, loď pluje, stěžeň stojí, matrace mají nový čalounění. Loď je na vodě, neteče do ní, a i kdyby, tak se zatim nic neděje. Je vyvázaná a kýl je bezpečně zapíchnutej hluboko v bahně. Tady je malá fotodokumentace. Například se podívejte, jak se třináctimetrovej stěžeň staví desetimetrovym jeřábem. Vezmeme to postupně.
Tak i když jaro začalo už v lednu, nebylo tehdy počasí ideální k tomu, abysme Carmen hned zase odzimovali. To jsme udělali minulý víkend. Cestou k lodi jsme na Cindě potkali jednoho toho sokolíka, který před asi týdnem uletěl z pražské zoo (jsem zajásala, hrozně jsem si přála nějakýho potkat a zavolat na něj odchytovku – jakože mu pomoct, neasi). Odchytový auto u ibise zastavilo ještě dřív, než jsem dohledala telefonní číslo. Takže jsme dorazili k lodi. Chtěli jsme si tam…
Na konci posledního příspěvku jste viděli fotky salónku potom, co jsme na něm začli pracovat. Zdaleka to není hotový, nějakej rozdíl ale vidět je. Kromě nás teď na lodi pracuje elektrikář. Od Filipa dostal plánek, co tam kde budeme potřebovat zapojit na baterky a teď se to v tom bordelu snaží všechno připravit. V kajutě už kabely ke světlům a 12V zástrčkám rozvedený máme od mýho táty. Napojení baterek a solárů na celej systém řeší chlapík, kterej se specializuje na lodě. Samotný…
Těšili jsme se na to celý jaro. Filipovo týdenní volno se konečně přiblížilo. A strávili jsme ho kde jinde, než na lodi. Na lodi, která je na suchu… tak alespoň jsme pořídili bazének. Na Carmen jsme konečně strávili několik dní v kuse a do nekonečna dál montovali, demontovali, brousili a natírali. Posunuli jsme se do salonku. Jeho rozebrání na první pohled vypadalo jednoduše. Šup šup a je to, žejo, nic složitýho. Jenže… Sem se krásně hodí věta z knížky od Ivana…
Čím víc na Carmen pracujeme, tím víc práce se objevuje a kupí. S tím jsme asi žádnou Ameriku neobjevili. Potvrdí to každej, kdo někdy opravoval nebo stavěl barák nebo právě třeba loď. Je to samozřejmě na hovno, ale o to větší radost pak člověk má, když se dlouho zaseknutý věci pohnou. Náš takový první milník nastal teď o víkendu. Po týdnech zdržování a řešení nově nastalých problémů jsme konečně mohli začít vracet renovované dřevěné obložení zpět. Začalo to prozaicky: Filip si…
***Napřed upozorním na novinku, video interiéru lodi pro ty, kteří se k nám chtějí, ale nemohou podívat. Mrkněte se na hlavní panel do Virtuální prohlídky. Jen prosím nečekejte žádnej audiovizuální zázrak.*** Tak celá přední kabina, záchod a místnost pro lednici jsou komplet vymontované. Filip začal opravovat porezlá místa. Špachtlí a ocelovýma kartáčema nasazenejma na vrtačce okartáčoval rez a ocel ošetřil odrezovačem. Pak to odmastil a očistil a natřel antikorozní vrstvu, ta by měla ochránit ocel v řádu deseti-patnácti let, nepamatuju si to číslo přesně. Přes…
Pomalu to začíná vypadat, že nářadí máme téměř všechno. V Bauhausu a Baumaxu už jsme jako doma. Potřeba bylo vše na broušení, řezání, natírání, šroubování a všelijaké opracovávání dřeva i kovu. Mobilní dílnu máme prvotřídní. Chybí nám kromě pár drobností třeba mafl anebo propisky, který budou nějak normálně psát. Práce na lodi začaly v přední kajutě. Většina dřevěného obložení už je sundaná a něco jsme už stihli částečně natřít. Otázek kolem toho bylo několik. Jestli sundavat a natírat všechno, anebo jen…
Jak už jsme několikrát naznačovali, nejen, že jsme se chystali koupit loď, už jsme si ji i vybrali. Při srpnové dovolené na Orlíku, viz minulý článek, se nám tam moc líbila jedna z půjčovaných plachetnic. Začali jsme se na ni šéfika vyptávat – po tom, co nám o ní řekl, se líbila ještě víc. Plachetnice Carmen má zajímavou historii a její proporce navíc přesně odpovídaly tomu, co jsme hledali. Ocelová, stavěná v Čechách na oceánskou plavbu, robustní – v loděnici…
Nejnovější komentáře