Chiang Mai a okolí

1-DSC01136
Tentokrát jsme vyrazili od moře zase na chvíli do vnitrozemí, na sever Thajska do Chiang Mai. Spousta barů a restaurací amerického i evropského stylu ukazuje na to, že jde o turistické centrum severu. Do očí praští ale hlavně nabídka výletů do okolí všeho druhu, čímž je místo proslavené. Miliony letáků na každém rohu tahají nadšence na výlety na slonech, slona se můžete taky naučit ovládat a ještě ho pak při koupeli ve vodě za odměnu vydrbat rejžákem. Můžete se vydat do „adrenalinových“ lanových center, na jízdu na raftech, pohladit si tygra, trošku nudně vedle toho vypadala nabídka půjčení kola, ale jen dokud nenarazíte na první downhill. Pro klidnější povahy je tu řada botanických zahrad nebo třeba motýlí farma. Atrakcí hromada. Většinou výlet zprostředkují tam, kde jste ubytovaní, auto vás vyzvedne přímo z postele, zaveze na místo a pak zpět do města. Zaplatíte většinou patnáct set a více báthů.
My si prostě na pár dní půjčili skútr a nechali si od chlapíků na guest house (typ levného ubytování) poradit, kudy a kam si zajet. Naplánovali jsme dva výlety, první 50 a druhý 100 km okruhy přes místní hory doly. Pak jsme najezdili dalších třeba 30 km po městě, když jsme hledali vietnamskou restauraci nebo zoo. Celkem jsme projeli asi 200 báthů benzínu, takže asi 120 Kč.
Zajeli jsme se podívat na vodopád, těch je v okolí několik a mají snad až 10 levelů výšlapu. Náš motovýlet ten den se vyznačoval především leností, tudíž jsme zaparkovali stroj nedaleko vodopádu 1. levelu, koukli se na ze skály se řítící silnější čůrek vody, zasmáli se veselé ceduli, která s vykřičníky varovala, že v té louži pod vodopádem nemáte plavat sám a že máte hlídat své kamarády, zatímco plavou, potřásli uznale hlavou nad pěknou stezkou do prudkého kopce a cedulí oznamující, že pro cestu do dalších levelů musíte dát vědět správcům parku a zase jsme vypadli..
Hezký je i výlet na nejbližší vysokou horu, kde je malá vesnička. Tam má snad každý na dvoře šicí stroj a výrobky si můžete hodně levně koupit.
Bojový kohout
Velký okruh druhý den měl podobnou pohybovou náročnost. První zastávka u tygrů. Doktor říkal, že kvůli toxoplasmose se mám kočkám vyhýbat. Tak jsme si vybrala tygřata “psí velikosti”, jak tomu říkali, a pak ještě dospěláky. Pro ty z vás, koho kočky zajímají, mám napsaný ještě průběh návštěvy tygřince v dalším blog postu. Hlavně mam taky spoustu fotek a potřebuju je někam dát :).
Asi 4 nebo 5ti měsíční kotě
Při další cestě jsme se stavili u nějaké opičí show, což ale byl spíš takový cirkus. I když to vypadalo, že se tam k těm svým makakům chovají vcelku slušně. Dál se projede horama a tam jsme hledali, které nám doporučili na guest house. Restauraci, ze které je vidět naproti na sloninec, kde chovají především slůňata. Nejde vůbec o turistickou záležitost. Sloni se tam pohybují volně, je tam spousta sloních mimin různých velikostí a turista ani jeden. Zašli jsme se tam podívat, zeptali se, jestli takhle ze silnice můžeme chvíli očumovat. Když už jsme balili, tak zrovna vedli chlapíci slonici s úplným prckem a jedním už o něco větším kouskem slona kolem nás. To mrňavý mimino okamžitě poznalo, že jsme tam nějaká novinka a zvědavě se k nám rozběhlo. Slonice, která byla na volno, neváhala ani vteřinu a řítila se za svým miminem. Napřed jsme jen lehce couvali, když už byla pár metrů od nás tak už jsme se otočili, já měla v plánu schovat se za skútr, který stál za mnou. Asi jsem si myslela, že by to tu slonici mělo zastavit. Na druhým konci skútru stál jeden ten ošetřovatel, ale jelikož si myslel, že slonice šla tam, kam jí původně nasměrovali, byl k ní otočený zády. Zahlédl, jak panikaříme, tak se jen otočil, dal matce, která byla asi dva metry přede mnou pěstí do chobotu, slonice se otočila a odpochodovala i s ratolestí spořádat nějaké ty větve ke svačině.
Teď byli takových 7 metrů od nás, mimino, ačkoliv běželo
hodně srandově, běželo taky rychle. Matka se hnala
za ním. Nevíme, jestli se taky chtěla podívat, což je dost
možný. Každopádně její velikost nás samozřejmě
přesvědčila k ústupu.
Že jsme cizinci poznali sloni okamžitě.

Po cestě jsme vynechali všechny ostatní atrakce, hadí farmu, veškeré výlety na slonech, krokodýlí farmu, všechno podle nás jen další cirkusy. Hezká by možná byla nějaká botanická zahrada, my se ale líně vydali domů.

Mám už dva měsíce hroznou chuť na vietnamskou polévku Pho bo. Tak jsem zkoušela najít nějaký vietnamský fast food v Chiang mai. Docela jsem se najezdili, než se nám ho konečně povedlo objevit. Bohužel tam neměli tušení, co to Pho bo je. Dali jsme si tedy něco jiného.

Ještě jsme se zajeli podívat do místní zoo a na velké aquarium s dlouhým tunelem. Zahrada nebyla úplně špatná, zajímavá byla například obří (jakože obří) voliéra, kam návštěvníci vlezou a při procházení po celkem dlouhých cestičkách nebo schodech tam můžou celkem marně doufat, že zahlédnou tukana nebo že je nepodělá nějaký papoušek. V aquariu v mořském tunelu jsme obdivovali velikánské rejnoky nebo malinkaté žraloky černoploutvé.

V zoo je možný za pár šupů spoustu zvířat krmit.. Panterovi dáte kus masa z klacku (za dvacku, kočka si to pak okamžitě odnese na druhej konec klece, kde si to v klidu nikým nerušená sežere). Slon si může urvat chobot, jakmile se ke stánku u jeho plotu žene banda milovníků koupit mu košík banánů. Loudící rejnoci div nevyskočí z akvárka, jak se snaží dosáhnout co nejvýš k okraji.
Připadá vám rejnok jako žralok? To připadá správně.
Je to také paryba a se žraloky jsou blízce příbuzní.

Nejvíc nás pobavili například medvědi asijští, kteří ačkoliv byli všichni tři neskutečně tlustí, si hráli v dřevěné prolejzačce, u nich jsme okounili docela dlouho. Veselá byla i příhoda s pelikánama v obří volijéře. Tři obří ptáci se usadili na lávce pro pěší a lidi se pak báli procházet. Zobáky těchto ptáků byly skutečně impozantní.

*Fotky ze zoo jsou u tygrů*

Filip se během projíždění po městě celkem naučil místní řidičské zvyky, kličkovat kolonama, kličkovat provozem. Ačkoliv to vypadá divoce, řidiči tu jsou dost ohleduplní. Na rozdíl od Indie například občas používají zpětná zrcátka (v Indii je spousta vozů nebo motorek vůbec neměla), a ačkoliv to vypadá chaoticky, má to celkem řád. Na motorkách se tu děti vozí doslova od narození a viděli jsme řádit na motorkách asi 7-9tiletý kluky.

Na čtyři dny jsme vyrazili ještě dál na sever do hor, do Pai, kde jsme teď. Krásné město opět přeplněné turisty, i když trochu jiného ražení. Každý druhý má dready, prodávají se tu trička s magickýma houbičkama. Tetovací salon co deset metrů. Cesta sem nahoru byla alespoň pro mě trošku náročnější. Ačkoliv minibus byl luxusní, tři hodiny serpentýn s řidičem, který je má dobře naježděné, nepřipadalo mému žaludku rozhodně jako legrace. Pai je kvůli své vysoké poloze celkem chladné a i deštivé místo. Nás přivítalo asi 36 °C. Našli jsme si ubytování v chajdě u řeky a celý jeden den strávili válením se v hamace na verandě. Relax je to samozřejmě příjemný. Občas nás akorát rozčílí ještěrky, které tu kadí z vnitřní střechy verandy rovnou kolem nás.. Filip to například před chvílí koupil.
***** PÁR FOTEK JE ZDE ****
Návštěva tygrů o článěk níž.

2 thoughts on “Chiang Mai a okolí

  1. Anonymous

    Vill: Heč, my ve voliéře ve Dvoře Králové tukana viděli, někde mám dokonce fotky ;P

    Reply
  2. Anonymous

    Heč, já jsem tukana taky viděl – seděl v Tunelu a měl ji jak z praku. Fotky ale nemám…
    P.H.U.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.