Chytáme prvního Bobříka Pevných nervů

Tak jsme se přes Stockholm, kde jsme si dali dva hot dogy a dvě vody za 260 korun, dostali včera na Rhodos. V letadle bylo příjemně, celkem celých 22 cestujících. Vyloženě se nám vyplatilo při nákupu letenky si připlatit 16 euro za rezervaci sedadel.

Po příletu první faul. Filipův batoh nikde. “There are 22 people on a plane and they lost a laguage,” trefně to komentoval neustále se zubící Řek z reklamačního. Vzadu za nim naskládanejch osm zbloudilejch kufrů,  na přepážce nervózní lidi,  a on se dokola  furt jenom tlemí. To se budu muset naučit. Teď  ale ten jeho úsměv ale moc nakažlivej nebyl. Modlíme se, aby se batoh narvanej věcma na několikaměsíční cestování našel. Jenže na reklamačním neměli moc radost z toho, že nebudeme k zastižení tejden na jednom místě nebo doma na trvalý  adrese. Nakonec by se jim mohlo vyplatit se vykašlat na doručování, kdyby se teda našel, a radši to zaplatit. Takže honem na uklidnění cígo, pivo Amstel a vyrazili jsme do města. Hodila nás tam holka, která sice jela opačným směrem, ale zastavila a tvářila se, že jí je nás hrozně líto, vždyť to město je snad dva kiláky daleko! No tam jsme dali k večeři souvlaki (maso na špejli) a pivo. V půl jedný v noci jsme si pořídili v krámku další pivko na cestu /otevřeno maj dlouho, noci jsou tu živý/ a vyrazili na pláž hledat flek na přespání. Těsně nad hlavama nám v našem improvizovanym táboře lítaly letadla mířící na přistání.

Ráno jsme se prošli po pláži, dorazili poslední pivko a zamířili na objednanej hostýlek s příjemnou pani domácí. Přistávající letadla teď sledujeme z balkonku. Zuby jsme si museli vyčistit slivovicí, pasta je u Filipa.
Odpoledne Filip volal na reklamační a batoh by měl bejt v Praze. Huraaaa. Dorazí snad zejtra ráno v sedm. V devět nám jede trajekt, to bude jen tak tak. Ty trajekty nejezděj zrovna denně, tak by se hodilo přijet včas. Domácí nás prej hodí na letiště a pak na autobus. Prostě milá baba.

11 thoughts on “Chytáme prvního Bobříka Pevných nervů

    1. Filip Mühl

      No nasel se v Praze, tak jeste nerikam hop. Dokud ho nebudu mit na zadech, tak budu nervozni. A to se me kocka na check-inu ptala, jestli chci bagly poslat jen do Svedska a tam si je znova odbavit nebo je poslat az na Rhodos, tak sem ji rek, ze klidne na Rhodos, kdyz mi je neztrati :)

      Reply
  1. Anonymous

    Pavel– tak to dáte když tak musí Alča stát ve dveřích trajektu aby nemohli zavřít,,, :-)) a odjet.. držím palce

    Reply
  2. Anonymous

    …tak to mě poser záda.
    Bez nějakýho maléru by to snad ani nebyla cesta do Asie :D.
    Tak ať se Vám bágl stopro vrátí a hlavně se vším, co v něm bylo. Požadovala bych nějakou finanční náhradu za újmu na Vaší psychice, za časovou prodlevu a vůbec. Udělejte skandál :D.

    ŠŤASTNOU CESTU přejí zelenáči

    Reply
    1. Anonymous

      Kdyby seděli doma nebo v Tunelu na prdeli a lili to do sebe, tak se jim žádnej bágl neztratí :-))
      Pecivál

      Reply
  3. Mesijé vopřenej Vo zeď

    …copak nevíte, že když cestujete letecky přes vícero míst, tak s váma ten lagidž mnohdy ani neletí??? To už se mi stalo několikrát, když sem frčel přes Mnichov do nějaký prdele, jako třeba Švajc nebo Madrid… Taška přilítla až v noci nebo druhej den. Proto se na vás to nemehlo tak zubil :-) A jestli ho tam fakt někde zašili, tak naserte do novin, zapalte je a hoďte je na to reklamační byró >-)
    S.P.Q.R.

    Reply
  4. sest ziraf

    mesjé vopřenej poučili jsme se, to jo. Příště kašlem na to jejich Pošlem Vám To Až Tam a pěkně si to budem na každym přestupu odbavovat znova sami. Těmhle jejich službám říkáme jednou provždy Díky, Čau!

    Reply
  5. Jan Sturma

    No tak to je dobre, ze se nasel. Ja uz si myslel, ze Vam ho ztratili ve Svedsku… ;-) Hodne stesti a verim, ze jste si jiz “vybrali”…

    Reply

Napsat komentář: Anonymous Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.