Freediving

DSC01597

   Alenka do mě už asi měsíc hučí, ať napíšu taky něco o tom frýdajvingu, když už jsem ten frýdajver, ale já sem pořád nevěděl, co bych tak vlastně o tom psal. Dál jí ale už nemůžu odolávat a musím se teda pokusit něco vypotit. Nebudu psát žádný návody, příručky ani agitku. Je ale pravda, že se mě často někdo ptá, proč jsem s tím začal, co to vlastně je, jak to funguje, jak a co se trénuje, co na tom mám, jestli to je nebezpečný, atd. Taky jsem se bavil s pár lidma, kteří se o to zajímají a tak nějak si cvičí a trénují sami doma, ale zjistil jsem, že maj občas trochu mylný představy, ale hlavně trénují způsobem, který by mohl být nebezpečný jejich zdraví i životu.

Plavání ve vodě i pod vodou mě bavilo od malička a od prvních návštěv koupališť, rybníků a bazénů jsme s kámošema soutěžili, kdo dýl vydrží pod vodou, kdo dál doplave pod vodou nebo kdo se potopí hloubš a přinese nějakej šutrák ze dna jako důkaz. Ani jsme netušili, že vlastně provozujeme freediving (potápění na nádech bez použítí jakéhokoliv dýchacího zařízení), a to hned tři z jeho základních disciplín. Vlastně jsem to netušil ještě relativně nedávno. I když jsem měl o tomto sportu lehké povědomí, jeho provozování mi přišlo jako záležitost několika vyvolených supermanů a vůbec mě nenapadlo, že si to za pár let taky vyzkouším a zjistím, že ty první kroky nejsou vůbec žádná věda a že s tím může začít prakticky kdokoliv a velice rychle dosáhne pro něj do té doby nepředstavitelných a úžasných výsledků.

Před dvěma lety jsme si s Alenkou udělali kurz na přístrojové potápění. Byli jsme z toho nadšený a těšili se, jak hned začnem honit zkušenosti a potápět se, kdykoliv to půjde, ale ono to zas tak často nešlo. Vlastně jsme se od té doby nepotápěli vůbec, protože v českých sladkých vodách nás to zas tak moc nelákalo a museli bysme se stát členy nějakého oddílu, abysme měli přístup k vybavení a zkušeným kolegům. Když už jsme během té doby vycestovali k moři, tak to bylo několikrát na loď do Chorvatska, kde se sice potápět dá celkem hezky, ale zase je potřeba navštívít divecentrum, kde vám pronajmou vybavení a průvodce a tím bysme zase ztratili celý den plachtění a utratili nemalý peníz. Přirozenou alternativou by proto byl právě freediving a hodně lidí i z řad přístrojových potápěčů na něj postupně přechází právě z těchto důvodů:

  • Můžete se potápět kdekoliv a kdykoliv bez závislosti na profesionálních centrech
  • Nemusíte nakupovat a udržovat vybavení za desetitisíce, případně si je za tisíce pronajímat
  • Nemusíte se pak s tímto harampádím nikam tahat
  • Naopak stačí pouze ploutve, maska, šnorchl, případně závaží a neopren
  • Jste na dovolené na lodi, zakotvíte a čekáte, až lodní kuchař připraví oběd. No tak nasadit ploutve a hop do vody
  • Zatímco potápět se s lahví může každý moula bez větší námahy, vy s každým ponorem tužíte své tělo i mysl a udržujete se tak stále v dobré fyzické i duševní kondici
  • Postupně tak lépe poznáváte své tělo, zkoumáte jeho limity a překonáváte je

My jsme měli původně v plánu strávit na Koh Tao pár týdnů a trochu si odpočinout od neustálých přesunů, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu se nachází Ája, tak jsme se tam sekli skoro na měsíc a půl a na konci ledna se tam vrátíme a strávíme tam zbytek naší asijské cesty. Alenka si bude odpočívat v hamace a já budu chodit na tréningy a cvičit. Je tam levný bydlení a máme tam už spoustu kamarádů včetně Páji a Janee, kteří jsou taky z Trutnova. Pája si tu právě teď dělá instruktorský kurz. Na Koh Tao byli už loni a Pája tu začal s freedivingem a právě jeho nadšení a vyprávění mě přesvědčilo to taky zkusit.

Původně jsem si chtěl udělat jenom level-1 kurz a pak už si trénovat sám, ale docela mě to chytlo, takže jsem pokračoval až na level-3 a teď mě čeká ještě měsíční master kurz, kde už se jenom pravidelně společně trénuje a cvičí a denně se vyjíždí na moře.

LEVEL-1

Na světe existuje několik výukových systémů, z nichž nejrozšířenější jsou SSI a AIDA. Na Pájovo doporučení jsem se příhlásil do školy ‘Blue Immersion’, která vyčuje v systému SSI. Level-1 je v podstatě takové seznámení s nádechovým potápěním. V rámci teorie jde o vysvětlení základních principů fyziky vodního prostředí a fyziologie lidského těla a potápěčského reflexu savců. V rámci praktické části se pak učí správné dýchací a relaxační techniky, správné zapojení bránice, správná technika pohybu pod vodou a techniky pro vyrovnávání tlaku v dutinách při sestupu do hloubek. V rámci každého dne výuky se pak vyráží na odpolední session na volné moře, kde se do vody vyhodí bóje, ze které do hloubky visí lano se závažím. Podél toho lana se pak školáci jednotlivě spouští do hlubin. Kurz level-1 trvá dva dny a na konci by se měl být každý účastník schopen se potopit do hloubky 20m. Ne každému se to ale za ty 2 dny podaří. Hodně lidí má problémy s vyrovnávánim tlaku a někteří to nezvládnou psychicky. Obě tyto překážky se ale dají tréningem za krátkou dobu překonat, pokud se člověk nenechá hned odradit. První den jsme se skoro všichni postupně dodrápali až do 10m. Teď se tu tak trochu usmívám, když si vzpomenu, jaká mi to přišla hloubka a co se mi v tu chvíli honilo hlavou. Druhý den jsme pro zvládnutí levelu-1 museli zvládnout v 10metrech různé dovednosti jako vynořit se bez použití ploutví, vynořit se bez masky a rescue, což je záchrana kolegy, který v 10m simuluje ztrátu vědomí. Po tomto nácviku jsme pokračovali v postupném potápění hloubš a hloubš, aby jsme se dostali až na slibovaných 20 metrů. U mě už únava ušních bubínků způsobila, že jsem se dostal jenom do 17m. Měl jsem už ale jasno v tom, že chci pokračovat na další level, takže jsem dál nehnal a tu dvacítku si nechal až na další kurz.

Zpátky na zemi

Během kurzu jsem zjistil, že mě to ohromně baví. Stejně jako spousta dalších jsem do toho šel s tím, že nepotřebuju dobývat žádné hloubkové rekordy a že mi stačí naučit se potopit do 10m a tam co nejdýl vydržet. Jakmile si ale párkrát zkusíte jít podél toho lana dolů a zkusíte si na vlastní kůži tu hloubku, tlak, ten pocit, to co se vám děje v hlavě a citíte ten progres, tak rychle zjistíte, jak moc to je návykové. Ano, šnorchlování na větších hloubkách a při delších časech je bezva, ale tohle je úplně nová dimenze.

                    Tady jsou krátce popsané základní disciplíny freedivingu.
Level-1
Photo by Blue Immersion

LEVEL-2

   Level-2 už je trochu jimý kafe – hlavně proto, že tam jdou lidi, kteří mají už nějakou zkušenost a baví je to a nejsou tam proto, že šli jenom náhodou kolem. Skupina je vyrovnanější a postup rychlejší. Po několikadenní relaxační a vstřebávací přestávce jsem se teda vrátil znova do školičky do druhé třídy. Znova se dopodrobna rozebírá potápěčský reflex a jak ho vyvolat. Učí se a pilují také pokročilejší techniky vyrovnávání tlaku a učeň se seznamuje se správnýma tréningovýma metodama, mezi které patří strečing celého těla a pak speciální strečing hrudního koše a bránice, který vychází ze cviků jógy a u kterého se protahuje hrudní koš při plných nebo naopak prázdných plicich. Další metodou jsou dechová cvičení, kde se pravidelně zadržuje dech podle na míru vytvořených CO2 a O2 tabulek. To, že se člověk potřebuje po nějaké době nadechnout, totiž není nedostatkem kyslíku, ale přebytkem CO2 v krvi a pomocí těchto cvičení se na tento přebytek dá postupně zvykat.
hrudní strečing – empty
hrudní strečing – full
   V rámci praktické části je pak nutné splnit limity pro statickou a dynamickou apneu. Provést dovednosti popsané v levelu-1, ale tentokrat v hloubce 15m (bez ploutví, bez masky, rescue). Při hloubkovém tréningu by se pak učeň měl dostat postupně až do hloubky 30m. Samozřejmě se ale netlačí nijak na pilu a každý si jede svým tempem podle svých možností. Při hloubkách kolem 30m už se totiž plíce vlivem okolního tlaku smrsknou na minimum a vyrovnávání tlaku standardní metodou se stává velice obtižné, až postupně úplně nemožné. Člověk pak slyší roztodivné zvuky, které vycházejí z útrob jeho těla a nestačí se divit. V rámci tohoto levelu se ještě učí využívat tzv. volného pádu. Každý freediver je totiž pomocí závaží vyvážen tak, aby byl na hladině a až do hloubky 10m vodou nadnášen a tlačen nahoru. Někde mezi 10m a 15m by pak měl být neutrální (neklesat ani nestoupat) a od 15m dolů by měl mít negativní vztlak a začít padat. Toho se využívá k ušetření energie a kyslíku. Potápěč se tak musi dostat vlastni silou pomocí ploutví pouze do těch 15m, kde začne volný pád a on už se pak nemusí ani hnout a pomalu (cca 1m/s) po hlavě padá do hlubin a stará se jenom o vyrovnávání tlaku. Spousta lidí se shodne na tom, že právě volný pád je na freedivingu ten nejparádnější požitek.

LEVEL-3

   Level-3 je pak už nejvyšší a pokud se freedivingu člověk nechce věnovat profesionálně jako instruktor, tak zde jeho vzdělání i končí. Dál už je všechno na individuálním nebo klubově kolektivním tréningu. V tomto kurzu se proto opakují a prohlubují všechny znalosti teoretické (fyzikální zákony, fyziologie, vytváření tréningových programů). Vysvětluje se příprava a systém treningu v týmu a dvojicích, kdy si jsou oba partneři běhěm tréningu zároveň bezpečnostním dozorem. Žádnou z disciplín a jejího tréningu, pokud se provádí ve vodě, včetně šnorchlování na větších hloubkách, totiž potápěč nikdy nesmí provádět sám! Při veškerém cvičení, kdy jde člověk na hranici s dechem totiž hrozí krátkodobý výpadek vědomí (blackout), způsobený nedostatkem kyslíku. Pokud se tak stane na suchu nebo ve vodě pod dohledem, tak to není problém a postižený se za pár vteřin zase probere a pak se tomu všichni zasmějou, ale pokud se to stane ve vodě a potápěč je tam sám, tak hrozí utopení.
   V rámci praxe je pak nutné opět splnit o něco přísnější limity a provést základní dovednosti – tentokrát z hloubky 20m. Level-3 je pak už dál přípravou na hloubkové potápění a pilování pokročilé techniky vyrovnání tlaku, po jejímž zvládnutí se potápěč může potápět do hloubek pod 30m – v závislosti na zdatnosti a tréningu i pod 100m.
   Já jsem svůj level-3 ukončil, ale chybí mi ještě dodělat rescue ze 20m, abych si doplnil všechny povinné dovednosti a pak mě čeká už jen měsíc intenzivního tréningu. Zatím jsem teprve na začátku, takže moje maximální hodnoty jsou mezi všemi účastníky “pouze” průměrné, ale na konci master kurzu doufám budou tyto hodnoty o kus dál. Každopádně jsem důkaz toho, že se na podobné hodnoty může dostat skoro kdokoliv po osvojení základních technik a pár týdnů tréningu.
Moje rekordy:
Static apnea: 5’00
Dynamic apnea: 90m
Constant weight: 37m

3 thoughts on “Freediving

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.