Jak se jezdí po Bangkoku (resp. všude po Thajsku)

1-DSC00408

Většina z vás už v Bangkoku byla, tohle je článek spíše pro ty, co nikdy nebyli, možná nikdy nepojedou anebo se naopak chystají. Prostě pro malou představu.

Základ je mít papírovou skládací mapu, na které je vyznačeno metro, autobusy i lodě. Navíc podle se podle vzdáleností naučíte hodně brzy odhadovat ceny taxíků. U naší mapy to bylo například 12 cm = cca 70 THB.

Přesouvání po městě je vcelku pohodlné a hlavně levné. Nadzemka (platí i pro metro) je klimatizovaná, moderní, čistá, rychlá, velmi přehledná. Nápisy jsou psané thajsky i latinkou. Jízdenka (nebo žeton) se do turniketu dává i při výstupu, tak se vyplatí to neztratit.

Metro i nadzemka ma oznacene vchody.
Metro navic jezdi za sklem.

Autobusy mají několik kategorií, například dražší s klimatizací. I ty levnější nevypadají špatně (zevnitř vypadají lépe než zvenčí). Platí se uvnitř člověku v uniformě. Stačí si sednout, on si vás najde. Nápisy na zastávkách jsou ale jen thajsky a v každodenních megazácpách není autobus tak výhodný. Vozů tu jezdí spousty a celkem často. Ač se systém zdá být jednoduchý a autobusové mapy jsou přehledné, nám se do cíle dojet nepovedlo a šli jsme na metro. Šlo asi o nějakou výluku, takže nás to neodradilo.

Přidám ještě postřehy ohledně dálkových autobusů jako rady pro cestovatele. Na delší vzdálenosti (třeba 400 km a víc) jezdí většinou noční autobusy. 700 km odhadem jsem jeli dlouho přes 10 hodin. Jízdenky vám kolikrát seženou na hotelu, ale bude to o dost dražší. Nejlepší je asi zajet si na Khaosan Road a tam v nějaký agentuře si je sám koupit. Často to bývá i včetně dopravy lodí, pokud jedete na ostrov.
Na kratší vzdálenosti si zajeďte koupit jízdenku na autobusák. Na netu si zjistěte, jak často to jezdí, a klidně přijeďte rovnou s bagáží a počkejte si. Jízdenky si kupte u okýnka. Nevěřte chlapíkům, co vás odchytí ještě před budovou nádraží a budou vám chtít prodat jejich jízdenku. Možná vám budou i tvrdit, že do té vaší destinace nic jiného nejezdí. Sami se o tom radši napřed přesvědčte. Oni vás tam sice taky dopraví, ale o dost dráž.

Přestupní stanice dálkových autobusů. Na každé seženete
vše potřebné. Jídlo, pití, toalety.
Oproti těm českým nádražním WC bývají
čistší. Jsou buď turecké, nebo v kombinaci s mísou.

My hodně využíváme klasické taxíky. Město je jich přeplněné, jsou pohodlné a čisté a hlavně superlevné. Jen výjimečně se nám stalo, že nás buď nevzal, nebo chtěl nesmyslné peníze předem. Jinak řidiči téměř automaticky zapínají taxametry. Nástupní sazba je 35 báthů (21 korun) a zatím jsme nikdy za cestu neplatili více než 100 THB. Většinou kolem 70 THB. Je dobré vědět, kam jedete, případně mít pro taxikáře nějakou místopisnou pomůcku. Anglicky spíš neumí, kromě základních slovíček a v mapě se orientují ještě hůř než já, což už může být i nebezpečné. Takže buďto telefonují na hotel, proto je dobré mít číslo, nebo jsme jim řekli či na obrázku ukázali nějakou městskou dominantu nebo třeba neobvyklou stavbu, která je poblíž.

Na jedné hotelové vizitce byla stylizovaně nakreslena
tato stavba na nedalekém náměstí. Každý taxikář
to ihned poznal. Podobný systém je pro taxikáře
nejpochopitelnější.

Mezi další typicky thajské přesouvání patří jízda tuk tukem. Řidiči těchto vozítek jsou většinou  malí hajzlové a lháři. V první řadě by měli být levnější než taxíky, no ale zkuste se jich na cenu zeptat. Jsou rychlejší, to se jim musí nechat. Samozřejmě peníze je nutné dohodnout dopředu. Jako turistovi vám jí automaticky napálí trojnásobně oproti tomu, kolik byste zaplatili za klimatizovaný taxík. Dá se samozřejmě smlouvat, nicméně i když si uhádáte půlku, tak ho přeplatíte. Když se mu něco nelíbí, přestává umět anglicky. Oblíbený kousek je i to, že nemá peníze nazpět. To se nám nestalo, s tím bych si poradila raz dva, jelikož ve mě během jízdy většinou vztek pomalu kvůli přehnané ceně vybublával a jenom bych uvítala nějaký ventil.
A lháři jsou to proto, že se vůbec nestydí vám na mapě ukazovat nesmysly. Přijeli jsme z výletu zpět do města, autobus nás vysadil přímo do roje hladových tuktukářů. Odhánět je je únavné, ignorovat těžké, o svůj kšeft se hlásí vlezle a vytrvale. Tak nám chlapík nabízel odvoz, kam prý jedem. Ukázali jsme mu na mapě hotel. On řekl “oukej ano jistě s taxametrem a bude to 200 báthů,” pak nám na mapě ukázal proč – jsme totiž strašně daleko, tady, a zabodl prst do někam bokem. Filip mu jemně naznačil, že víme, že jsme asi dvě ulice od centra, a já mu řekla, že pojedeme maximálně za kilo. Chlapík se pohoršil a zase na mapě ukazoval, jaká je to dálka. Filipův prst, označující přesné místo, kde jsme, přehlédl. Řekla jsem mu, že můžeme jít za roh a chytit si taxíka za 80 báthů. Koukal na mě jak na blázna. A že prý nám dá slevu a bude to za 250 báthů a ne za 300, vždyť máme dva velký batohy! Odehnali jsme ho, chytli si taxika a zaplatili kolem 60 THB. To přesně ilustruje, jaký jsou nenažranci. Nabízená stovka byla určitě nejméně dvojnásobek jeho regulérní ceny a stejně mu to nestačilo. Nejde o to, že bychom neměli na to to zaplatit, i tak by to vzhledem k cenám taxíků, na které jsme zvyklí z Čech bylo levňoučké, ale z principu je nehodlám tohle šmejdství podporovat. Doporučila bych pokaždé trvat maximálně na polovině jimi určené ceny. Nebo ještě lépe, když nějakého zastavíte, mu řekněte, jestli vás za tolik a tolik hodí tam.. ale nejlepší je rovnou je posílat do háje, dokud se v průběhu příštích let trošku nesrovnají. Turisté si je takto vycvičili, není se čemu divit, jinak pro místní jde určitě o hodně levnou a rychlou přepravu.

Příjemná je i doprava po kanálech rychlýma loďkama. Výhoda je, že se vyhnete zácpám, nevýhoda samozřejmě spočívá v omezených trasách. I lodní doprava je levná, ale můžete narazit na týpky v menších loďkách, které jsou sice rychlé, ale pekelně drahé, to je spíš atrakce pro majetné. V systému kanálů jezdí takové lodní autobusy, mají zastávky s plány tras, orientace je jednoduchá, vše psané latinkou, doporučujeme.

Další možnost, jak se přepravovat, jsou mototaxíky. Na motorce je to zřejmě nejrychlejší, jelikož ty neuvěřitelné zácpy v tu chvíli prostě neexistují. Jsou ale jen dvojmístné a nám by se tedy už možná nevyplatilo platit dva stroje. Nezkoušeli jsme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.