Kappadokie v kostce

41-P9036240

Kappadokie (Cappadocia) je rozlehlá oblast v centrálním Turecku. Její nejnavštěvovanější částí a turisticky nejprovařenější je Národní park Göreme, který je i na seznamu UNESCO. Je to oblast kolem města Göreme, která je charakteristická svými skalními útvary a jeskynními systémy. Mnohem víc informací se dá jednodušše vygooglit (wiki).

My jsme do Göreme dorazili těsně po setmění a už pohled z autobusu nás uchvátil, protože je celé město vměstnané do udolíčka mezi skalami. Skály jsou tvořeny měkkými sopečnými usazeninami, takže do nich odpradávna domorodci kutali díry a vytvářeli tak jeskyně, do kterých usazovali svoje příbytky. Většina obytných domů, restaurací a hotelů jsou teda vlastně zútulněné jeskyně vystavěné v několikapatrových kaskádach v tomto údolí a jako celek se tady příroda i lidské stavby doplňují a působí velmi útulně a roztomile, že každou chvíli čekáte, že za rohem narazíte na průvod skřítků, jak jdou s lucerničkama do práce. Všechny hotely se pak podle toho jmenují Travellers cave hotel, Rose cave hotel, Sunset cave hotel apod.

My jsme dostali už na předchozí zastávce tip na Star Cave Hotel/Hostel, s tím, že mají i dormitory pokoj (společná ložnice pro víc nezávislých cestovatelů). Hotel jsme našli hladce, ale dormitory byl plný, takže nám nabídli normální double room, který byl asi o 500 Kč dražší, ale zase jsme dostali 100 Kč slevu, když jsme řekli, že jsme tam na doporučení. Majitel jako jeden z mála Turků uměl dobře anglicky, což nás ze začátku potěšilo, ale časem začalo trochu otravovat, protože celou dobu, pokud měl okolo sebe minimálně jednoho posluchače, tak měl potřebu pořád mlejt pantem a dělat show a vyprávět příhody s dikcí brooklynskýho rappera. Většinou dělal parodie na chování a jazyk, které odpozoroval u hostů různých národností, kteří navštěvovali jeho hotel. Před Japoncema si dělal srandu z Němců, před Němcema z Italů a přede všema pak z Francouzů. Těšili jsme se, co vytáhne na Čechy, ale ti u něj prej ještě nebyli, takže jsme o toto číslo bohužel přišli.

Jako ve všech jiných turisticky vyhledávaných oblastech je v Göreme mraky cestovních agentur, které nabízejí mraky organizovaných výletů a atrakcí a pronájem všemožných živých i neživých dopravních prostředků. Nám ale park nepřišel tak velký, že bysme to bez koně, průvodce a bandy Japonců nezvládli, takže jsme si na druhý den ráno naplánovali podle rad majitele hotelu menší track na vlastní pěst. Celý park je vlastně přírodní komplex několika skalnatých údolí a každým z těchto údolí vede turistická stezka. My jsme si vybrali cestu přes Red Rose Valley do vesničky Çavuşin a zpátky přes Love Valley do Göreme. Celou trasu jsme odhadli na cca 20km, takže žádná velká štreka ani pro míň trénovaný “hikery” jako jsme my. Báli jsme se, že se budem cestou prodírat davy turistů, ale nakonec jsme potkali jenom pár jednotlivců a dvojic, což nás příjemně překvapilo a na procházce samotné jsme se shodli, že byla jedna z nejlepších, co jsme v životě podnikli. Cesta byla totiž hodně rozmanitá se spoustou výstupů, sešupů, přeskoků, vyhlídek a skalních labyrintů. Místama bych to přirovnal procházkou Adršpašskýho skalního města, kde ale všechny skály vypadají buď jako permoníkův domeček nebo jako Krakonošův pinďour, takže vtipné popisky u jednotlivých skal, jak to mají v Ádru, by tady byly i pro jedince se špatnou představivostí zbytečné. Nikdo zde taky neřeší, když tu a tam sejdete z cesty a najdete si vlastní, takže většinou údolí je kromě hlavní ofiko stezky vyšlapaných i několi dalších s ruznými stupni obtižnosti. Ke konci této cesty jsme si dokonce vytvořili jednu vlastní a už to skoro vypadalo, že si tam budem muset vykopat i tunel, protože to najednou nešlo tam ani zpátky a další postup jsme museli po chvíli odhodlávání řešit několika skluzy a seskoky ze skály.

Štastně jsme se vrátili do základního tábora a za odměnu jsme si dali místní pivo v parčíku. Celou dobu po nás pokukoval páreček s fialově zbarvenýma pusama od místního vína až jsme po několika minutách rozeznali z jejich rozhovoru slovenštinu. Už 2 dny předem jsem cítil v játrech, že tady narazíme na krajany, tak jsme se sesedli a vzájemně si vyměnili dojmy a zážitky. Nakoupili jsme pár lahví vína a společně vyrazili na kopec nad městem pozorovat západ slunce a zůstali tam ještě dlouho poté a příjemně se pobavili po 2 týdnech konečně v českoslovenštině. Dušan a Marcela nám doporučili si ráno přivstat a přijít sem zpátky podívat se na start balonů. V Göreme je totiž největší atrakcí právě let balónem nad parkem při východu slunce. Tato oblast je tím světově proslulá a působí zde hned několik společností, které tyto lety provozují a desítky cestovních kanceláří na tuto atrakci lákají. Výsledkem je hromadný start několika desítek ohromných balónů (při pozorování jsme jich napočítali na 70). Tímto počtem se jedná o světovou raritu, která se provozuje jenom asi na 3 místech na světě. Ale zde se nejedná o sportovní lety, ale o lety čistě komerční a turistické, kde koše balónů pojmou 10-20 turistů a každý si zaplatí kolem 120-170 Euro za hodinový zážitek. Pro nás by to byla velká rána do rozpočtu v už tak nad moje očekávání drahé Turecko, takže jsme se museli smířit s pozorováním celé akce ze země. Ale i tak se jednalo o parádní zážitek a pohled na balóny s pozadím národního parku za východu slunce to byl epesní.

Z raního pozorování jsme se vrátili trochu dospat. Protože se uvolnil dormitory pokoj, tak sme si mohli dovolit zůstat ještě další 2 noci a druhý den si dát ještě o něco jednodušší a kratší výlet k městečku Uchisar, které se obtáčí kolem skalního hradu, který je výškovou dominantou celé oblasti. Ono to zas tak jednodušší nebylo, protože jsme zase začali razit vlastní cestu a ta bohužel vedla napříč několika údolími, takže jsme museli zase pracně hledat cestu mezi sady s hroznovým vínem (akorát zralým) a slézat a vylézat několik skalních stěn a prodírat se křáky plnými bodláčí a kopřiv. Když jsme přešli sedmero údolí, tak jsme si vyšplhali těsně pod hrad. Tam nám ale cestu zastoupil stánek s pivem a dál jsme proto jít už nemohli. Po pivu a cígu už se nám nahoru nechtělo a po silnici jsme se vrátili zpátky do Göreme.

Na další ráno jsme už měli naplánovaný odjezd s tím, že abysme si trochu zahojili rozpočet, tak si další etapu zkusíme dát stopem s přespáním venku. Ale to už je zase další příběh …

One thought on “Kappadokie v kostce

  1. Anonymous

    Pokud v další cestě zabrání stánek s pivem, je to pořád ještě dobré, nejdůležitější civilizační vymoženosti jsou na dosah. Lenka

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.