Malajsie: Kuala Lumpur a Borneo

DSC02111

Přejezd Malajské hranice byl jasně patrný. Děravou thajskou silnici lemovanou příkopem se špinavou vodou a bordelem a chatrčema ze dřeva/plechu/slámy/hlíny vystřídala dálnice obehnaná svodidly a vše kolem upravené a obstarané. Obělaná pole anebo krajina s posekanou trávou. A baráky skoro v evropském stylu. Trochu nás to překvapilo, protože Thajsko by mělo být díky turistickému veleruchu bohatší než Malajsie. Mířili jsme krásným pohodlným autobusem do Kuala Lumpur.

Podle wikipedie žije v Malajsii skoro 28 milionů lidí. Polovina Malajci, 30 % Číňané, 9 % Indové a zbytek prý “další domorodé národy” (osobně bych jim také říkala Malajci, ale nebudu se do toho plést). Podle mě tam žije hodně Číňanů a Malajců, ale hlavně Indové. V samotném Kuala Lumpur a periferii žije něco pod deset milionů lidí.

V hlavním městě jsme se moc nezdržovali, jediné, co jsme měli v plánu, byly Petronas Towers a pak nějaké místní jídelny. Ty vypadají tak, že kolem dokola stojí stánky různých kuchtíků. Čínské polívky, indická jídla, malajská jídla. Výběr je slušý. Já si dávala tradičně polévky, buď čínské nebo malajské.

Nudle s hovězím masem a k tomu výborný vývar. Zřejmě předchůdce klasických pytlíkových polévek.

Mee jawa: nudle, maso, tofu, vejce a omáčka.

Filipovi chutnají pikantní jídla, tak si vybíral většinou u indů nějaké curry anebo malajské mee jawa. Což je prý takové kořeněnější kuře na paprice.

Mně trošku vadila všeobecná absence ovoce, přesněji jeho menší výběr za větší ceny, ale to si vynahradím ve Vietnamua i v Thajsku. Jinak se nám malajský jídelnový styl líbil a chutnalo nám. Bylo to první místo v Asii, co jsme viděli, kde kolem kuchyní neběhali psi a kočky.

A ještě jedno prvenství Malajsie má. Od doby, co jsme vyrazili na cesty to byla první země, kde jsme na silnici neviděli ani jednu škodovku.

Kuala Lumpur, to je samý městský okruh, spleť nadjezdů, podjezdů, mimoúrovňových křižovatek, přejezdů a víceproudých silnic a dálnic. Metro bylo přehledné a je tu také několik bezplatných autobusových linek. Jak je o KL známo, staví tu hodně do výšky. A staví tu hodně. Kombinace starých baráků a moderních mrakodrapů je docela zajímavá a mně se město vcelku líbilo.

452 metrů vysoké Petronas Twin Towers. Do roku 2004 (od 98) nejvyšší budovy světa, k roku 2013 byly na 7. místě. Ten most je v 170 metrech a měří necelých 60 metrů. Je možné vyjet na jednu z věží, nicméně nás odradila cena (v přepočtu hodně přes 500 korun).

Přeletěli jsme na Borneo do Kuchingu. Víc na jih a na východ se v Asii už nedostaneme. Je tu obrovské dusno a denně leje alespoň hodinu jako z konve. Kucihng v překladu znamená kočičí město. Spíš než živé kočky tu můžete vidět kočky v nejrůznějších vyobrazeních. Na poklopech kanálů, sochy na náměstí s nulovou uměleckou hodnotou, kočky na tričkách nebo klíčenkách pro turisty.

Další kualalumpurskou světově známou stavbou je támhleta televizní věž napravo. S anténou  měří 421 metrů. Poslední patro je v 308 metrech a i tam se dá vyjet. TV věž je místo s nejvyšším výhledem na město pro veřejnost. My tam nebyli.

Orang-utan znamená lesní člověk. Posledních pár tisíc kusů žijících v přírodě je jen na Borneu a Sumatře. Žijou hlavně na stromech a podle jedné popisky v parku je jejich denní náplní jedení, odpočívání a přesouvání se mezi jedením a odpočíváním. Jsou velice mírumilovní a patří mezi nejinteligentnější primáty. Člověk se pozorováním opice z pralesa vedle nějakého blbečka s foťákem z Čech uplně stydí.

V Kuchingu je několik různých muzeí a všechny jsou zadarmo. Vyrazili jsme napřed do etnologického a vřele ho každému doporučuju. Jedna věc je, když si někde přečtete, jaká všechna zvířata na Borneu žijí (tygři, leopardi, medvědi, krokodýli, hadi, jeleni, sloni, opice, velcí varani, ….. ). Když je pak ale vidíte vycpaná, hned to nabere další dimenzi. Je to prostě takové opravdovější. A to dokonce i přes to, že místní preparátoři zmastili, na co sáhli. Návštěva sbírky vypadá spíš jako sledování animáku Doba ledová. O to větší srandu si ale v muzeu užijete.V Kuchingu jsme měli v plánu potkat se s kamarádama, Janičkou a Péťou, kteří už roky brázdí vody kolem jihovýchodní Asie na plachetnici. Společně jsme pak na motorkách zajeli do rehabilitačního centra pro orangutany v Semengkoku. Sem se dostávají třeba opičí sirotci. Zalesněný park má rozlohu asi 660 ha, kde žije kolem 30 polodivokých orangutanů. V lednu je období dešťů, takže nejde o hlavní turistickou sezónu. Což nám vyhovuje, akorátže většina národních parků byla vpodstatě zavřených. I do Semenggohu jsme se dostali jen k prvnímu “krmítku” s naservírovanou snídaní, hromadou ovoce. A k němu se orangutani v tyto týdny zrovna nehrnou. Důvod je jednoduchý, ovoce je momentálně plný celý les. Ale jedna samice s pubertálnim mládětem se ukázaly. I když jsem se chvíli divila. Všude vidíte cedule, že se mají lidi chovat tiše a další rady, jak zvířata nevyplašit. Ostatně, jde o tak jasné návody, že by je po deseti vteřinách přemýšlení dalo dohromady pětileté dítě. Přesto měli turisti nastavené na foťácích opakované blesky s kadencí samopalu, všemožné pípání a zvonění, aby se dalo i z deseti metrů bez chyby spočítat, že právě udělal sedmnáct snímků, nějaký postarší Čech za mnou hubu nezavřel po celou dobu, co jsem tam stála. Byl hrozně chytrý a jeho slova měla už nějakou váhu. “No, a teď si od toho ošetřovatele ten durian buď vezme, nebo nevezme. Musíme počkat..”.

Expozice ale také zahrnuje historii ostrova, různá domorodá obydlí, zvyky a podobně a určitě stojí zato se tam jít podívat.
Vyrazili jsme ještě do dalšího národního parku, kde před náma hned u parkoviště utekl do lesa tak metr a půl dlouhý had. Měli jsme málo času, tak jsem se nevydávali na žádnou několikahodinovou tůru do jungle, ale pěkně jsme si to vykračovali po silnici. No, ono to stačilo. Na Filipa tam vyskočila tahle (asi) naja, číhala za obrubníkem a Filip šel tak metr a půl od ní. I uštknutí této kobry může být smrtelné, ač se jedná o celkem malý druh oproti největším kobrám královským, které na Borneu žijí také. Kobra plivající napřed varuje. Syčí a jed plive na dálku. Míří na odlesky očí a dokáže dostřelit snad i čtyři metry. Na nás jen hodně nanasupěně syčela.

Co byla zač, nevíme. Možná šlo o kobru plivající. Pokud jsem u kober teď uvedla nějakou nepřesnou informaci a čte to někdo, kdo mne může opravit, budu za to ráda. Ta viditelná část hada měřila tak 30-40 cm.


FOTOGALERKA
V Kuchingu jsme si kromě jídla užívali i příjemný chvíle s Jančou a Péťou buď u nich doma na plachetnici, nebo někde na večeři. Jejich vypravování a vůbec celý životní styl nás prostě baví. Už se těšíme a plánujeme, jak to nejlépe zaonačit a zařídit si to v životě tak, abysme si to taky mohli alespoň na chvíli na vlastní lodi zkusit.

One thought on “Malajsie: Kuala Lumpur a Borneo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.