Od malička na nočníku

kokos

Zavřete oči a představte si krásnou pláž. Vlnící se moře a lehkej vítr, jemnej písek, palmy šumí, moře šumí, vlajou vám vlasy, vlaje i ručník. Do toho pere sluníčko.

A teď si na tý pláži představte libovolnou tragédii. Nějakou velikou. Někomu může třeba na hlavu spadnout kokos (nesmát! Smrt kokosem je poměrně známý úkaz).

Když my si představíme pláž a k ní nějakou tragédii, vidíme bordel. Igelity, vajgly, ropnou skvrnu… Na ostrově je dopad odpadu na vše kolem hodně viditelný. Rozhodnutí, že budeme přírodu zatěžovat co nejmíň, tak bylo nasnadě. Proto na Matěje používáme látkové pleny a chceme ho naučit na nočník co nejdřív.

Mimino umí odpadu vyprodukovat už od narození hodně. Mates kadil denně snad patnáctkrát, a čůral co dvacet minut. Už se trochu uklidnil, pořád ho ale přebalujeme x-krát denně. Za přebalovací období dítěte se vyhodí jedna, ale i 3,5 tun plen.Jednorázová plena se skládá z polypropylenu, polyethylenu, gelovýho superabsorbéru polyakrylátu sodnýho…

Místo aby se rodiče snažili zbavit dítě plen co nejdříve, nechávají se často zmasírovat reklamou, že mohou být další roky úplně v klidu. Jejich dítko totiž zůstane dál v suchu, protože se naštěstí vyrábí už i pleny velikosti 15, takže se na ně ten jejich mazlíček bude šťastně neopruzeně usmívat i v pěti letech. Krásná představa.

Nás zajímala opačná varianta: odplenovat co nejdřív. Dnešní pediatrický trend líčí, jak dítě až do plus mínus jednoho roku není schopné ovládat svoje svěrače a celé vylučovací ústrojí. Matěj umí čůrat a kadit do nočníku od svého druhého týdne. Jasně, umí taky čůrat na podlahu, na mě, na pohovku, umí si dost frajersky počůrat obličej. Není to ale vůbec o tom, že by si mimino vylučování neuvědomovalo, jak se mu všeobecně vnucuje.

Na toto učení nás navedla kamarádka, jmenuje se “Bezplenková komunikační metoda“. Počítá se s tím, že dítě si svoje vyměšování alespoň částečně uvědomuje a zvládne ho, opět alespoň částečně, ovládat. Dítě je schopné vysílat různé signály, že se chystá něco provést, nebo alespoň, že to už soustředěně provádí. Řídit se dá i časovým rozvrhem, to znamená nočník zkoušet po jídle a po probuzení. Pak stačí nad nočníkem držet, říkat “e eeeeee” a tím mimino učit hlasový povel. Někdy ale jde čůrání spíš samovolně. Když pediatrička položí na hrudník novorozeného kluka studený stetoskop, tak jí prcek do nabídnutého rukávu pravděpodobně načůrá.

Nám Mates oznamuje, že se něco děje, buď tak, že na nás zapiští/zakráká, je to takový specifický zvuk, který skoro pro nic jinýho nepoužívá. Nebo se jen dost významně kroutí. Případně neudělá nic a prostě to pustí. Když nás ale hodlá obeznámit s tím, že bude kadit, je schopný si nás tím zvláštním zapištěním zavolat i třikrát, než povolí. Daří se po různu, někdy víc, jindy míň. Dneska se odehrála následující scénka:

Nad nočníkem se nic nedělo. Dostal čistou plenu, nakrmila jsem. Pak mi ležel na břiše a najednou cítím teplo. Sundala jsem počůranou plenu a zkusila Matěje neúspěšně dovyždímat nad nočníkem. Chvíli pak ležel nahý na přebalováku a najednou koukám, podložka promočená. Zase jsem ho zkusila podržet nad nočníkem, bez úspěchu. S novou plenou jsem ho položila na podložku pod hrazdičku, čuměl na houpající se kachnu a něco do ní hučel. Začal se kroutit. Koukám na něj, aniž by mi došlo, že se nekroutí v zápalu hry. Po minutě mě to trklo, tak mu kouknu na plenu, promočená. Následoval nočník a nad ním další nic. Nová plena. Pokračoval ve hře “hučím na kachnu” a občas po ní nekontrolovatelně máchnu rukou. Najednou zapištění. Přiskočím, rozvážu plenu, hurá, je suchá. Zvednu nad nočník. Frajersky zaprděl a pak se vykadil. Položim ho zpátky na plenu, zavážu. Tentokrát hučí do mráčku. Za dvě minuti pištění. Hop skok, rozvázat, sucho, hurá jupí, ale chtěl mi těď vlastně vůbec něco? Zvednu nad nočník, nestihnu ani říct e eeeeee a další hovínko. Paráda, šikovnej kluk. Zpátky na plenu pod hrazdičku, ať si trochu zahučí. Za dvě minuty pištění. Netušim, jestli to myslí vážně, takhle často po sobě si mě většinou nevolá. Ale co, od toho tu jsem, ne? Přiskočim, rozbalim, plena suchá, šup nad nočník a voila, další kadění! Mam z nás radost. Zpět do pleny. Naznačil, že by si schrupnul. Výborně, mam čas psát. Za půl hodinky se kroutí jak rozpůlená žížala. Dobrá, zase to zkusíme. Do nočníku vyčůral snad dvě deci. Podobný úspěchy vždycky zvednou morálku i náladu nám oběma. Matěj se na mě pak půl hodiny v kuse smál, než začal dělat oči na svého dlouhodobě největšího miláčka, lustr. Já jsem zralá dát si dvacet.

Tak, to byl příklad toho, když to funguje. Ne vždy ale dostávám tak jasné signály, jindy je zase ne úplně zodpovědně poslouchám, případně si prostě špatně rozumíme. Nebo malého nebaví nechat sebou neustále zmítat a nespolupracuje. To k tomu patří. Navíc, s rostoucím miminem se budou i signály měnit, takže se vše nejednou budeme učit zase znova. Jindy přijde období, kdy bude pro Matěje vnějších podnětů tolik, že nějaký nočníkování ho nebude zajímat.

I když se někdy daří jen částečně, v případě bezplenkování je to vždycky úspěch. Ušetření peněz je to v každém případě, s každou ušetřenou plenou (zejména, pokud se používaj jednorázovky). To, že se dítě pravděpodobně naučí používat nočník samostatně klidně o několik měsíců dříve, je taky hodně pravděpodobný, ať už se ze začátku daří víc nebo míň. A energie vynaložená teď bude bohatě zúročená, až si mimino bude schopné o nočník říct ne ve dvou a půl, ale třeba v jednom roce.

A k zahození rozhodně není ani kontakt s dítětem. Ze začátku jsem měla pocit, že je Mates rád, že na tu dřinu není sám. Ono zkoordinovat zatnutí břišních svalů a současné povolení svěrače není pro novorozence nejlehčí úkol. To je jako snažit se projít zavřenejma dveřma. A ještě vleže. Teď, po dvou měsících, pro něj tahle spolupráce může představovat formu hry. Což se hodí i mě, protože je momentálně ve věku, kdy pro něj moc her vymyslet nedokážu.
K bezplenkovce pak používáme klasické látkové pleny. To je pomalu taky další vědní obor. Než jsem se o to začala zajímat, moje představa byla dost chatrná. Klasické bavlněné čtverce, neasi? No, ne. Dneska už je nabídka tak široká, že se v tom nejednou zamotá každá matka. Různí se materiály, provedení. Někdy jde o celé systémy – všelijaké kalhotky a vložky a tohle pasuje k tomuhle ale ne k tomuhle a tohle sice hodně saje ale zase to po vyprání schne snad dva dny, vše v jednom sady AIO (all in one) a SIO (snap in one) atd, na spaní, na den, na ven… teď bavlnu nebo konopí nebo snad bambus? Ženský jsou z toho tak zblblý, že ve finále si lámou hlavu i s tím, jestli mají pořídit zapínání na suchý zip nebo spíš na patentky.

Vážně se ty látkové pleny vyplatí?


Mezi nevýhody patří vysoká pořizovací cena. Jde řádově o tisíce. Obecně se doporučuje koupit od všeho kus a zkoušet, co miminu sedí a rodičům vyhovuje podle toho, jak chtějí přebalovat a prát. Mě to stálo cca 11 tisíc. Kdybych nakupovala teď, zvládnu to za polovinu, mám už jasno, co mi vyhovuje. Někdo může za nevýhodu považovat praní jako práci navíc, když času je tak málo – o tom později.

Mezi výhody látkových plen patří velká finanční úspora za celé plenkovací období. Možné je ušetřit až 2/3 u prvního dítěte z toho, co by člověk investoval do jednorázovek. Do toho je započítán i výdaj za veškeré praní, vodu, prací prášek, energie. Navíc pleny vydrží tolik praní, že je unosí i tři děti, takže si je můžete schovat na další, nebo prodat na internetu. Další výhoda je zdravotní. Jsou prodyšné a pokožka se nezapařuje. Opruzeniny bývají výsadou neprodyšných jednorázovek (ačkoliv reklamy se snaží přesvědčovat, že ten igelit prodyšný je, tak ne, není. Pořád je to igelit a co se pod ním v tom teple a lehce chemickém vlhku děje, si můžeme představit.)

Tohle jsou pleny ‘vše v jednom’. V kalhotkách jsou nacvaknuté vložky, nemusí se nic skládat ani vytvářet. Používám na ven.

Dost častý argument proti látkovým plenám je ten, že je toho na ženské už tak moc a že pokud je tu něco, co jim doma může cokoliv ulehčit, tak sem s tím. Argument proti bezplenkovce je pak ten, že by asi matka neměla nervy nebo čas či trpělivost se bez přestání dítěti věnovat a neustále číhat na signály. Oba důvody jsou pochopitelné. Taky jsem si tím prošla. Na ten první musím říct, že dnes už praní plen není o neustálém vyvařování na sporáku, prostě nastavím pračku na 60° a díky, čau. Nežehlím, ačkoliv je to možná tím, že naše stará žehlička tuhle svojí funkci už téměř ztratila. Nemusím řešit, že mám doma poslední dvě jednorázové pleny a co pak, ani neřeším mimino, které se nervuje kvůli opruzeninám. A nemusím mu pak prdel mazat dooost drahym bepantenem.

Argument neustálé pozornosti. Na to můžu říct jen to, že když to zvládne takovej zevlák, jako jsem já, zvládne to každý. Alespoň do určité míry. Není potřeba se této metodě věnovat na 100 %. Není potřeba na sebe nakládat přílišné nároky, jak už jsem popsala, i částečný úspěch je prostě úspěch. Nenervovat se, když něco nejde a mít radost, když se to povede, to asi úplně stačí. Začít s bezplenkovkou se může hned od narození, v měsíci nebo ve třech. Udává se, že snad do půl roku je to u mimina stále poměrně průchodné. My si první týden po porodu dali doma no stress relax, začali jsme asi v 10ti dnech. A hned s úspěchem. To je zásluha zřejmě toho častého klučičího čůrání – prostě jsme se trefili. Tak jestli se do toho pustíte, hodně štěstí. Jak to půjde, vrhnu se na podrobnější popis bezplenkovky. A zkusím popsat i to, co vím o látkování, rozdíly mezi materiály, všechny ty různí systémy a tak.

Ještě rychle popíšu můj styl, pokud tedy neleží doma nahatej – to má nejradši, asi jako všechna mimina. Rozbaluju ho opravdu často, protože mi možná dal signál, tak si vystačím s klasickejma čtverovejma plenama a do nich občas dávám bavlněné vložky. Stačí mi menší savost, protože v tom nikdy není dlouho. Zato chci, aby to po vyprání rychle uschlo. Bavlna se pro to hodí víc, než bambus. A je to levné.

5 thoughts on “Od malička na nočníku

  1. Anonymous

    Zní to skvěle a moc Vám fandím!!!!
    Ale já jsem strašně vděčná že žiju v roce 2014 a ne v roce 1977 jako moje máti, když jsem já čúrala do plenek a můžu si to jednorázovkama usnadnit. Nic není nad to ( speciálně) když máte více dětí si v rychlosti přebalit mimino. Ušetřit si práci jak to jde.
    Álo máš můj obdiv. Já bych to nedala. Jsem ráda, že si večer když je všechny uspim jdu zaběhat a nemusim ještě prát a žehlit pleny.
    Klobouk dolu!!
    Alena S

    Reply
    1. sest ziraf

      Ali ahoj, dík za komentář. Naštěstí dneska to praní je fakt o něčem jiným, než za našich mamin. Klobouk dolu před nima. Zaběhat mě zatim nalitý kozy nepustí, zkoušela jsem si zajezdit na koni a div že jsem malýmu neušlehala tvaroh :)

      Jinak ale to praní a věšení plen jednou za dva dny tak náročné není. Prostě tomu něco obětuju, buď vlastní koupel, nebo umytí nádobí… no a s tím žehlením, uvažovali jsme o nové žehličce, představa vyžehlených plen se mi fakt líbí. Už ale nemám moc co tomu obětovat.. leda Filipa :))

      Reply
  2. Anonymous

    Ahoj Holky, my to zvládli podle tohohle povídání: http://www.erada.cz/?p=934 . Jednoduché, jasné a fungovalo to. Podpořili jsme to tím, že bylo léto, malá chodila nahatá a co nejvíc venku. Pa Lenka

    Reply
  3. sest ziraf

    Kazdopadne Lenko diky za odkaz, maji tam par opravdu hodne peknych postrehu. Jedine, s cim nesouhlasim, je to, ze drive neni nervova soustava ditete dostatecne vyzrala, coz je ale bohuzel pomerne zazity nazor. Da se zacit doopravdy hned po narozeni, cehoz jsou dukazem vsichni, kdo praktikuji BKM. Ale jako klasicke uceni na nocnik v pozdejsim veku ditete je clanek dobry radce.
    Ackoliv pri BKM nastane par rekneme hluchych mist, kdy ma dite kolem sebe tolik novych veci, ze nocnik jde stranou uplne. Ale to snad budou jen jednotliva samostatna obdobi :]
    Zdravim, Alena

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.