Pohlaďte si svého tygra

1-DSC00950

Napřed si vyberete, jakou velikost tygra chcete. Malý, střední, velký. Jako v McDonaldu. Já si dala kombo, takže střední i velký. Skupinky lidí pustí do výběhů, kde je několik ošetřovatelů a několik tygrů. Ti velcí (15 měsíců) se většinou o lidi nezajímají, buďto, stejně jako každá jiná kočka přes den chrápou nebo si hrajou se štětkou na klacku, kterou máchá ošetřovatel.

Někdo tvrdí, že jsou tygři pod sedativy, jinak že prostě není možný, aby tyhle šelmy nikoho nenapadli. No, v první řadě to musím uvést na pravou míru, nedávno někoho skutečně jeden z nich napadl (bylo to v obdobném zařízení, ne přímo tady). Tuším ale, že to nemělo moc vážný následky, holčina měla pár stehů na noze. Tygr na ní nějak skočil, pak se mezi ně vrhnul ošetřovatel, aby holku mohli odtáhnout. Jestli porušila nějaký pravidla nebo ne nevím, ale na fotce těsně před útokem, co jsem vyštrachala někde na netu, sedí jednomu většímu výrostkovi klidně za hlavou a drbe ho na krku.

Zvířatům se ale nesmí na hlavu a krk sahat a ani na pracky ne. I já jsme si říkala, že možná budou kočky pod sedativama, ale po návštěvě si tim nejsem jistá. Každý ošetřovatel měl na starost třeba tři lidi a vodil je od jednoho tygra ke druhému. Kočkám, které spaly, se mohl osahávat především zadek a boky. Když jsem jednu kočku drbala na břiše (ošetřovatel mě nechal), začala se labužnicky protahovat, přesně jako moji kocouři doma.

Dostanete instrukce, jak se chovat, co nedělat a ošetřovatel
vás neustále sleduje, jestli nějaká ta pravidla neporušujete.

A když jeden návštěvník při focení omylem rukou štřejchnul jednoho spícího kocoura do zadní packy, tak tygr leknutím tlapou vykopnul a trefil se dokonale. Chlapíkovy vyrazil přístroj z ruky a ten ho jen se štěstím chytil o metr dál. Podle mě to byli normální líné kočky, které za denního vedra chrápaly.

Pětimesíční koťata byla už o něco živější. Tygřata velikosti středních psů už byla ošetřovateli trénována. Nesměla k návštěvníkům chodit, ani je očmuchávat, jen my směli přijít k nim. Ani jim se nesmělo sahat na hlavu, na “tlapičky” ale jo.

Byla jsem se podívat ještě na mrňavý koťátka a hned mi bylo jasný, že jsem prohloupila, že k nim jsem si vstup nekoupila. S nima se ještě mohli lidi kočkovat jak chtěli. A taky byli tihle prckové, asi tři nebo čtyři měsíce, nejživější a furt se rvali.

Takže když člověk vidí, jak zvířata trénují a že na lidi jsou zvyklá úplně od začátku, tak bych asi ani netvrdila, že jsou pak dospělí pod sedativama.

FOTOGRAFII si budou předpokládám prohlížet hlavně ti, kteří o fotky koček stojí, tak jsem se nijak výrazně nekrotila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.