Potapyči

Zároveň k tomu všemu plachtění, co tu Filip popisoval, bysme se rádi zdokonalili v potápění. Ty absolvovaný ponory jednoznačně řadím ke svým nejlepším zážitkům /do toho počítam i chuť skvělýho beefsteaku anebo řízení skvělýho auta/. 
Se současnou licencí už si můžem půjčit vybavení a vyrazit sami, nicméně se v tom chceme spíš zdokonalovat a sbírat zkušenosti, než se občas rekreačně potopit; oba nás zajímá technický potápění.

Pod vodou je to prostě nádherný, a my samozřejmě chcem maximalizovat zážitky a minimalizovat rizika. I když, jako u každýho adrenalinovýho sportu, to neplatí úplně. Jednoduše proto, že čim lepší jsi, tim náročnější akce podnikáš. 

Až to čas a finance dovolí, vrhneme se na výukový a tréningový ponory zatím alespoň v bazénu nebo v lokalitách v ČR. 

S OWD licencí můžeme do 18ti metrů.
Dělali jsme si ten kurz v Dominikánský republice v angličtině, s chorvatským divemasterem Igorem. 
Probrali jsme teorii, bez toho vás pod vodu nepustí. Je tam zahrnutá fyzika a to, aby si člověk dostal pod kůži základní návyky, apel na zodpovědnost, základy komunikace, používaná technika…

Pak přišla na řadu zábavnější část, první tréningový ponor – první zkouška toho, jak tam dole /vlastně jestli vůbec/ budem fungovat. Klečeli jsme na dně několik metrů pod hladinou, vláli ze strany na stranu, byly docela proudy, a jenom jsme na to všechno čuměli.
A zkoušeli:

  • správně dýchat – první hlavní stále opakovaná věc – nikdy nikdy nezadržuj dech. Dýchej pomalu a hluboce. S regulátorem v puse nebo bez něj /to už se zřejmě děje něco mimo plán/, je potřeba dýchat nebo alespoň vydechovat. To má co dělat s tlakem a rozpínavostí plynů.
  • komunikace – je potřeba se tam dole domluvit, i když rámcově se ponor naplánuje předem. Bez pořádnýho procvičení bysme se mohli navzájem špatnou komunikací docela zmást, ani by nemuselo jít o krizovou situaci. Mimo toho, že se pod vodou můžete vznášet hlavou dolů, je to, že si nepopovídáte, jeden z hlavních rozdílů oproti třeba jízdě trolejbusem. Taky na nikoho nezavoláš, což je důležitý si uvědomit. 
  • vyrovnávali jsme tlak v uších
  • naučili jsme se, co dělat, když se ti do masky dostane voda, nebo když o masku přijdeš uplně a musíš si ji znova nasadit. 
  • učili jsme se pracovat s BCD a celkově se vztlakem – BCD je vesta, která zajišťuje neutrální vztlak. Pokud je tělo dobře zatížený a vesta naplněná potřebným množstvím vzduchu. To chce hodně cviku, někdy jsem tam lítala jak jojo. Člověk ji musí umět správně vyladit, ale to je jen první krok. Pak samozřejmě pracuje ještě vzduch v plicích, nádech – nahoru, výdech – dolu. Když to člověk čte, je to logický. Tam dole je pak jasný, že se musí pěkně trénovat.
  • učili jsme se pořád si hlídat svého buddyho. Kupodivu, v těch brýlých je vidět fakt jenom před sebe. Neni vůbec problém tam ztratit parťáka z dohledu, nebo se z dohledu sám ztratit. Mně to jednou nezabralo ani tři vteřiny. Vzhledem k tomu, že buddy pro tebe nosí v případě poruchy tvýho zařízení rezervoár vzduchu v podobě svý vlastní lahve a alternativního regulátoru, je dobrý vědět, kde je. 
  • čimž se dostávam k důležitý položce – zkoušeli jsme krizový situace. Když potřebuješ použít záložní regulátor; dýchat z cizí lahve; dýchat z proudu bublin vypouštěných z regulátoru, který máš v ruce; na hladině pusou nafouknout BCD, aby tě sama držela na hladině atd.
  • a zase znova – dýchání, dýchání, nezadržovat dech, voda v masce, jen ať ti to pořádně jde.
 
V dalších čtyřech ponorech pak probíhalo opakovaný trénování už v průběhu prohlídky korálů, jedovatých perutýnů, Igor nám toho ukázal docela dost. Třeba murénu a další zvěř, viděli jsme děla potopených španělských lodí. Mezi tím jsme sem tam jsme zastavili a zkoušeli. Dál jsme se pak zároveň každej učili si hlídat buddyho, pracovat se vztlakem, a všichni si to prostě užívali. Já osobně jsem si připadala nadšenější než nejvyplesklejší američan, kterej ve svých třiceti poprvý přišel do fast foodu.
Poslední ponor pak trval skoro hodinu a proplouvali jsme vrakem lodi.
 
Navíc jsme měli kliku, kterou asi nemá každej, kdo si licenci dělá – měli jsme kamerku pod vodu včetně kameramana. To je k nezaplacení :)
 
Vzhledem k tomu, že s Filipem v tom chcem pokračovat jednoznačně směrem nasbírání dalších zkušensotí a rozhodně si chcem pořádně prosvištět, co nás doteď Igor a jeho banda naučili. Plán je jasnej, tréningový ponory a AOWD kurz.


Edit po více jak dvou letech, dnes je 30. 7. 2014
Nebylo těžké zaznamenat vcelku podstatnou změnu plánu. Z AOWD prozatím sešlo a přístrojové potápění muselo ustoupit potápění nádechovému. Uvidíme, kam se budeme posouvat dále. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.