Řecko

IMG_4992

Loď je od listopadu vytažená z vody v řecké loděnici. Už nebylo kam vylepšovat moje prokrastinační techniky a tím došlo na to, že konečně sepisuju postřehy z Greecka. Tu zemi asi většina z vás zná. Super jídlo, milí lidé, kotvení u mola bez mooringu pomocí kotvy. Z italského Otranta jsme vyrazili nejkratší cestou směrem ke Korfu. S mezipřistáním na noc na ostrově Othonoi (už Řecko). Vytoužený odjezd z Itálie dokreslila už na moři Filipova věta: “Hele, tamhle je delfín. Nebo žralok.”

Byli dva, byli daleko, byli jsme jim úplně ukradení a byli to jediní delfíni, které jsme za tři měsíce na Jadranu viděli. A to jsem při jejich neustálém vyhlížení v moři jsem divže nedostala tiky. Potvory.

Koukat na jednotlivá místa z popisu můžete tady. Článek je dlouhej, ale vydržte. Dávám hodně fotek, bude to spíš takový komiks. :)

print1

 

Takže na Othonoi jsme zajeli do malé zátoky u nějaké vesničky. Stála tu jiná plachetnice, blbě přímo uprostřed, takže ostatním lodím dost zúžila prostor, kde bezpečně zakotvit. Vyhodili jsme kotvu tak, abysme neblokovali prostor, kam dojížděl trajekt a zároveň byli při napnutém řetězu alespoň 5 metrů od bójí vyznačujících místo na koupání. V noci přišla bouřka a nakonec musel Filip asi na hodinu nastartovat motor a lehkým plynem trochu pomáhat, abysme do bazénu z bójí nezajeli (Pozn. Filip – zvládli bysme to v pohodě i bez motoru, ale byla to první bouřka v noci na kotvě, tak sem se trochu bál a pro jistotu jsem hlídal se zapnutym motorem, ale kotva držela v pohodě). Ta druhá loď byla vyvázaná na dvě kotvy, takže se na rozdíl od nás ani nehla.

IMG_4694

Korfu

Ráno jsme vyrazili ke Korfu. Ve východní trysce mezi ostrovem a Albánií to fučelo jak ve tunelu NASA na testování aerodynamiky. Zajeli jsme do Gouvie Mariny. Drahé, plně vybavené místo. Sháněli jsme DEKPA dokument. Jachtaři všude po Řecku ho prý potřebují, ale nikde v zemi jim ho nedají, protože už ho nikde prostě nemají. Dostali jsme na Port Police náhradní potvrzení. Na Korfu jsme si půjčili auto a zůstali několik dní.

 

IMG_4763

Obývák máme vyvalený na promenádě. Paxos.

Přejezd do Sivoty k městskému molu, platí se jen voda a elektrika. Dál na Paxos opět k městskému molu a poprvé řecká výzva. Vyvázání bez mooringu, s vyhozením kotvy. Takže hurá do toho. Dohodli jsme se na postupu, našli snad poslední volné místo, nastavili Carmen – stále neochotnou couvat a natož rovně – zádí k molu. Filip kormidloval, já obstarávala poloautomatický kotevní vrátek. Na krleš  jsem potom pustila řetěz (nevěděla jsem, jakou rychlostí ho mam nechat padat, tak prostě nějak padal). Filip docouval do místa, já nechala řetěz řetězem a šla hlídat boky vedlejších lodí. Dávno jsem se přestala o Carmen bát, ale lidi s laminátkama moc nevyhledávají kontakt tělo na tělo s naší ocelí. První kotvení hodnotim jako úspěšné.

 

IMG_4777

Průplav u Lefkády, jižní část

Míříme do Prevezy do Mariny Cleopatra a odtud směr Lefkada a průplavem k východní straně ostrova. Průplav kříží dvě silnice s mosty, které se zvedají (nebo otáčí? už si nepamatuju) a uvolní cestu lodím v obou směrech a to každou hodinu. Podle řeckého pilota (kniha co a jak v místních přístavech a vodách) se nezvedají jen “v jednu nebo ve tři hodiny”.

 

IMG_4774

V dálce bagrováni dna

Z věty “v jednu nebo ve tři” jsme byli trochu v lese, nechápali jsme údaj nebo. A přijeli tedy v jednu. Cesta se neuvolnila, nezbylo než dál opatrně kroužit v proudu a mezi mělčinama. Otevřelo se v půl druhé, kdy potřebovali projet coast guard na rychlém člunu a byly vpuštěny i zbylé lodě. V našem směru od severu na jih byly tak čtyři, v protisměru asi dvěstě šesedát sedm. Krásná podívaná. Dno jižní části průplavu je neustále upravováno bagry, kličkuje se mezi nima podle toho, z jaké strany pontonu zrovna vyhrabávají naplaveniny.

 

img_4826

Meganisi, první tmavomodrá loď zleva je Carmen.

Kotvíme na Meganisi. Krásná zátoka. Stání pro lodě buď volně na kotvě, nebo u břehu, kde je hospoda a krámek. Vesnice kdesi v kopci. U ostrova je víc zátok, některé přímo u města. Naše místo bylo odlehlejší, to se nám líbilo. Neplatilo se tu. Jen pokud chcete pitnou vodu, hodíte dvě eura do stojanu a tankujete. Jeden starý jachtař, takový pankáč anglický, co už tu kotví asi sedmý rok, říkal, že jednou do toho stojanu někdo hodil prachy, voda netekla, tak do toho praštil a od té doby teče pořád. Stačí zapíchnout hadici a otočit kohout.

 

img_4818

Meganisi

Týpků, co tu ztvrdli několik let, tu bylo několik, po večerech si na mole grilovali a kalili. Filip by tu prej pár měsíců taky vydržel zevlit s nima. Ale po třech dnech jsme museli odjet na sraz s Luckou, Terkou a Jardou Forštovejma z Gaii a Luckou Schürerovou a spol ze Sachmet/Meret.

 

print9

 

Takže svištíme dál. Sraz lodí je na Epidavrosu. Musíme se na noc zastavit, vybíráme Patras. Večer už v marině nikdo nebyl, volali jsme vysílačkou, ale místo nám nakonec po telefonu někdo přidělil. Tady měli mooringy, ten náš měla jako pojistný navázaná velká loď z vedlejšího místa, bylo bouřlivý moře tou dobou. Mooring nám dali, Matěj utopil háček a obrečel to. Město Patras jsme si neprošli. Hned u mariny byly bary s hudbou. Pokud byste chtěli vyrazit na párty, tady ji najdete. A i tady jsme se ptali na DEKPA dokument. Prý ho asi  neseženem nikde a ať ho ani nesháníme, že za pár měsíců vystaví nový typ dokumentu a abysme zbytečně neplatili na konci sezony za starej DEKPA 30 euro a pak za novej 50. Mam pocit, že tím, že se chystají na zbrusu nový dokument, vyhrožují už asi rok. Středomnořské tempo. Nový hák na mooring jsme tu ale sehnali.

 

img_4852

 

Na Epidavros je možné dostat se delší cestou kolem Peloponésu nebo kratší a dražší cestou Korintským průplavem. To byla naše volba. Z Patrasu průjezd pod mostem, kam je podle pilota potřeba se 5 mil předem hlásit vysílačkou. Nás nikdo na pět mil neslyšel. Na tři míle už jsme se s dispečerem slyšeli natolik, že jsme byli schopni se domluvit, že si přes praskání ve vysílačce vůbec nerozumíme a že se spojíme po další míli. Dispečer si pak vyžádal rozměry lodi. Důležitá je výška stěžně, a podle toho nás navedl: “Pojedete druhou dírou, tedy na pravo budete mít jeden pilon a na levo tři.” Míli po průjezdu jsme se měli odhlásit, oznámit že všechno proběhlo OK. Zapomněli jsme. 

 

img_4857

 

V Korinthském zálivu dost fučelo a byly vlny, potrénovali jsme kormidlování v mírně náročnějších podmínkách a jenom na kosatku jsme na zadní vítr frčeli kolem 7 uzlů. Byla to vyčerpávající přeplavbička. Na noc jsme zajeli do přístavu ve městě Kiato. U krytého mola se nic neplatilo, ve větrné noci jsme občas loď kontrolovali, jestli kotva drží a nehází nás to na vedle stojící tanker.

 

img_4878

Před námi Korintský průplav. Pokoušeli se ho prokopat už za císaře Nerona. Kanál je dlouhý přes 6 km, široký do 25 m, hlobka 8 m. Výška stěn 90 m. Mosty na obou koncích se zanořují.

 

Ráno jsme se konečně rozjeli k samotnému průplavu. Už jsme to měli kousek. Těšili jsme se, že nakonec setkání krásně stihneme. Tak jsme těsně před průplavem zkontrolovali pilota, abysme zjistili, jak budem v kanále komunikovat s dispečerama. Dozvěděli jsme se, že průjezd je možný nonstop kromě úterý, kdy se provádí údržba. Zdá se mi skoro zbytečné psát, že zrovna bylo úterý. Tak proto kolem nebyla žádná loď… Průplav jsme měli na dohled, tak jsme tam vysílačkou na zkoušku zavolali. Nezmiňovali jsme trapný fakt, co je za den a rovnou si vyžádali instrukce. Vyptali se na loď, řekli, ať chvíli počkáme. Pak se ozvalo “.. jeďte, ale motory na plno”, doprava na silnici už byla zastavena a most se začal potápět pod vodu.

 

IMG_4889

 

Roztočili jsme těch našich 21 kobyl a zvolna se sunuli do kanálu. Odhadujeme, že dispečer u prvního mostu měl informovat druhého u výjezdního mostu, ať je na nás připravený. Nám žádné instrukce nedal. Najednou koukáme, že druhý most na konci průplavu je stále nahoře (mosty se spouští pod vodu). Honem voláme dalšímu chlapíkovi, že jedeme a jsme u mostu. Dispečer se nás ptá, jak jsme daleko. Hlásíme, že je to tak sto metrů. Dispečer dál vyzvídal, jestli před kanálem nebo cože?? v kanále?? Když hlas ve vysílačce zjistil, že uvnitř, znervózněl, zapomněl na středomořské tempo a svižně podal instrukce. Zastavit, zpětný chod, vydržte, spouštím, bude to trvat. Doprava na silnici se okamžitě zastavila.

 

IMG_4895

 

Kanál je úzký a úplně neumožňuje otočení lodi. Naštěstí nefoukal vítr ani nebyl moc proud, takže se udržovat na místě pomocí předního a zadního chodu chvíli šlo. Pak jsme měli povoleno projet, i když ještě nesvítilo zelené světlo, chlapík nás jen upozornil, ať se samotným přejezdem na to zelené spíš počkáme. Za mostem se musí přistavit loď ke břehu a skočit do kanceláře zaplatit. Nám to spočítali na 180Eur. Z pojízdné cisterny jsme rovnou dotankovali. Obsluhy cisterny se Filip ptal, jak to je teda s tim “v úterý je kanál zavřenej” a kluk z cisterny jen přikyvoval: “Jojo v uterý je vždycky zavřeno”.

IMG_4899

To je on, tenhle most jsme vůbec nechtěli vidět.

Epidavros – kotvení na volné vodě, super restaurace a výborná společnost ze dvou dalších českých plachetnic.

 

IMG_4900

Lodě s českýma posádkama Sachmet a Gaia

U ostrova Angistri trochu potápění u vraku. Přesun do Methany do smradlavé mariny – je tam sirný pramen a lázně. Vzbudilo to ve mně vzpomínky na Indii. Už tenkrát jsem věděla, že ten smrad nikdy nezapomenu, ač bych pro to udělala všechno. Živě se mi to ve vteřině vrátilo. Dokreslil to fakt, že i v Indii i tady jsem se potýkala s prvotrimestrálním odporem k podobným odérům.

 

print2

 

Do mariny jsme potřebovali přijet po obědě, ale před pátou podvečerní. To je totiž doba, kdy tam není místní baba Marina. Správcová, uřvaná ženská, co klidně loď vyhodí, nebo aspoň na posádku pořádně prská. Zakotvenou loď ale neřeší a v podstatě se s ní dá vyjít, jen jsme si chtěli ušetřit to hašteření. Město vypadá, že má nejlepší časy už za sebou, ale přístav dobře krytý, několikrát jsme se sem ještě vrátili. Síra obsažená ve vodě nám dokonale vyčistila už trochu porostlý antifouling, že se to pod vodou jen lesklo. Příjemné je taky poležení v nedaleké tůni v horkém lázeňském prameni.

IMG_5157

Poros

No a na závěr asi to nejnapínavější. Kotvení na Porosu. Přijeli jsme dlouhou zátokou od severozápadu. Den předtím přišla v noci nečekaná krátká, ale o to silnější bouřka. Odnesly to lodě, co kotvily právě na té SZ straně. Když si mapu přiblížíte, je to podél Leof. Papadopoulou. Tady se vyvazují lodě opět za pomocí kotev. Nevíme přesně, co se stalo, slyšeli jsme dvě verze. Jedna, že posádky v domnění, že jsou v zátoce, nevyhodili dost kotevního řetězu. Když pořádně foukne ze směru, odkud je kotva, tak povolí a loď to přišpěndlí na molo. Ta zátoka je doooost dlouhá. Vítr i vlny měly spoustu času nabrat na síle. Výsledek žalostný.

 

IMG_4940

Asi 30 lodí bylo poničených

Druhá verze mluvila o tom, že všemu pomohla ještě jiná velká loď, která se utrhla z jednoho podélného mola, které není na mapě vidět, čímž uvolnila ostatní kotvy. Buď jak buď, při horším počasí tahle strana rozhodně není bezpečná.

 

IMG_4942

.. a jedna potopená

Zdrželi jsme se v Porosu dost dlouho a při každém zhoršeném počasí byla voda na západě ostrova daleko divočejší, než na jihu v kanále mezi Porosem a Galatas. Tam jsme kotvili my. Naproti na bójích bylo vyvázaných spousta jiných lodí a ani tam jsme žádné problémy nezaznamenali. Ještě zmíním, že ona bouřka, která to měla na svědomí, trvala asi 15-20 minut. Všude kolem bylo potom samozřejmě vidět celkem smutné obličeje, nicméně se našli i majitelé zničených lodí, přesto veselých myslí. Prý měli dobré pojistky.

 

IMG_4944

Nejčastěji děravé zádě, vyrvaná zábradlí, viděli jsme vyhozený nafouklý záchranný ostrůvek, na břehu vytrhané a povalené sloupky s elektrikou.

Při kotvení tady je potřeba si pohlídat tři věci: Mika z restaurace Oasis na břehu, na vodě speedboaty a další lodě, které se chystají zakotvit. Takže Mike. Milej chlapík, majitel restaurace, kde dělají asi nejlepší kleftiko. Fakt nejlepší, to nekecam. Jenže trochu sviní. Pro kšeft je lepší, když u mola, podotýkám, že městského, zastaví loď s osmi lidma na palubě. Když se tu chystá zastavit dvouposádka a Mike to zmerčí, snaží se loď pod různejma důvodama odehnat. Že třeba místo je rezervované. Že na západní straně ostrova se kotví líp a bezpečněji (!! asi pokud vám nevadí metrová díra v lodi) a podobně. Tváří se u toho jako správce přístavu a dost lidí mu to i věří.

 

IMG_5013

Poros

Takže pro vaše info: U žádného městského mola neběhá nikdo, kdo to tam řídí. Nikdy jsme to neviděli a neviděl to ani nikdo jinej, koho jsem se ptala. Molo nemá v nájmu žádná restaurace. Patří městu. Na druhou stranu pokud máte výpravu pěti lodí a Mikovi zavoláte, že k němu míříte na večeři, pravděpodobně vám bude schopnej místo u mola pohlídat a to pro všechny lodě. Byznys je byznys. Nás jeho přístup štval.

IMG_4932

Poros, kotvení na bezpečné na jižní straně.

Za druhé, speedboaty, které projíždí v úzké plavební dráze. Děsila nás představa, že couváme už s vyhozenou kotvou k molu a přihrne si to k nám šesedátimetrová loď, nikdo nebude mít kam uhnout a nám s manuálním vrátkem trvá vytažení řetězu a kotvy několik minut. V tom proudu, co tam je…

 

IMG_5062

Poros. Naše loď je někde mezi těma stěžněma za velkym stromem.

Za třetí, lodě, co chtějí jako vy zakotvit zádí u mola. Z nějakého důvodu téměř nikdo neřeší, jestli když vyhodí kotvu, nezkříží řetěz lodi vedle. Podle nás, a pro představu těch, kdo na lodi nejezdí: Správný postup je ten, že kotvu každá loď vyhodí z přídě tak, aby pak kolmo docouvala k molu a kotvu měla 30-50 m přímo před svojí špičkou. Takhle vedle sebe bude stát x lodí, každá kotvu před sebou, nikdo nekříží řetěz nikoho kolem, jelikož vše je krásně rovnoběžné.

 

IMG_5168

Poros. Místo mezi černou modrou plachetnicí a bylo naše oblíbené. Ta modrá, to jsou Ota s Petrou, do jejichž lodi se Filip zamiloval.

A teď realita. Přihrne si to banda na lodi, tááááámhle dvacet metrů vedle vidí místo, tak vyhodí kotvu pro jistotu už teď, zkříží bez problému řetěz pěti vedlejším lodím. Když se těm pašákům nepovede do vyhlídnutýho místa docouvat napoprvý, svojí kotvu vytáhnou a s ní klidně i kotvy lodí vedle. Že by se namáhali cizí vytaženou kotvu nějak rozumně zas umístit pod vodu v ideální vzdálenosti, aby dál plnila svůj účel? Ha ha. Normálně jí zas hodí do vody v tom místě, kam jí dotáhli, aniž by jim došlo, že povolili té lodi řetěz klidně o dvacet metrů a loď je tedy nejištěná zepředu. Proto jsme vždycky zůstávali na lodi, dokud nebylo každé místo v okolí, i poměrně vzdálené, obsazené.

 

IMG_5049

Poros, krásné typicky řecké město.

Tímto děkujem za postřehy i Otovi a Petře z krásné lodi New Dawn, co nás na spoustu podobných nesnází upozornili. My sami jsme museli jednou překotvit, když nám jiná loď naši kotvu chytla a vytáhla z vody. Zrovna bylo horší počasí a my si v silném proudu netroufli zakotvit na původní místo, tak jsem se radši posunuli o kus na západ a vyvázali se bokem.

 

IMG_5128

Poros

No ale chlapík z té nemotorné lodi nás pak vyhledal a omluvil se, což byla spíš rarita. Běžnější bylo, že když nám někdo řetěz překřížil, tak se pak strašně divil, že na něj křičímě a chceme aby si to opravil. Mávne rukou a řekne jen, že ráno odjede první a vůbec nepřemejšlí nad tím, že by třeba v noci mohla přijít bouřka a bude potřeba překotvit nebo odjet.

 

IMG_5035

Poros.

Než jsme si zvykli to ignorovat, dělali nám problémy i chytráci na molu, kteří v dobré víře poskytují parkujícím lodím rady jako: jeď ještě dopředu, teď vyhoď kotvu, plyn, uber plyn, doprava, doleva, pusť ten řetěz, ještě nepouštěj řetěz, bla bla bla. Jakoby každej věděl, jak ovladatelná loď je a jak dlouhý máš kotevní řetěz, což jsou přesně věci, které hlavně bere v potaz posádka na dané lodi. Takže podobné rady taky nebrat. Ať prostě chytí lano, které jim u mola hodíš, a o víc se nestarají.

 

 

Byl konec října a my se potřebovali přesunout na Aeginu, kde jsme měli domluvené zimování v loděnici na suchu. Počasí nepřálo, a tak jsme se o pár dní zdrželi. Takže nastala nejmíň vhodná situace, nutnost přesunu na sever proti silnému větru a vlnám. No apoň svítilo sluníčko. Vlny proti lodi s náma házeli tak, že se Matěj poprvý poblinkal. Jen lehce upliv a pak zalehl a spal. My si užívali poslední skákavou jízdu. Teda mysleli jsme, že poslední. Po několika hodinách, když jsme se přiblížili k loděnici, jsme zjistili, že podmínky prostě nedovolí do doku zajet. Vrátili jsme se do mariny ve městě Aegina a na druhý den už v klidnějších podmínkách loď přepravili, vyzvedli a začali se zazimováním.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.