SeaWolfCup X. (jaro 2013)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Takže ve stručnosti a abych to tady trochu oživil, když se k tomu nemá Alenka ;) V podstatě na inzerát jsme si našli kapitana a posádku. Po pár schůzkách v pražských hospodách dalo slovo slovo a 27.4. jsme vyrazili na desátý ročník regaty for fun: SeaWolfCup. Po hladké noční jízdě jsme dorazili do Biogradu, počkali na předání lodi (naše loď nesla na zádi jmého Juliet), vypakovali baťůžky se zásobama a …. začlo chcát, jako z konve. Po týmové debatě jsme teda rozhodli, že na cvičnou jízdu nevyrazíme a půjdem tmelit posádku do báru. Po pár krevetách, pivech a rakiích jsme se vrátili zpět na loď dorazili zásoby tvrdýho na celej tejden, chvíli se motali po palubě a otravovali sousedy a šli na kutě. Ráno jsme se takto po námořnicku připraveni vydali na briefing, kde jsme obdrželi mapy, instrukce a šampáňo a vzhůru do první etapy.
Protože nám chyběl ten první den tréningu a sladění posádky, tak jsme se na začátku nepouštěli do žádnejch větších akcí a pěkně jsme si v klídku potrénovali během křižování těsně po startu. Sice jsme ztratili trochu času i pár pozic a celou první část etapy jsme měli pocit, že jsme poslední, ale pak se z rádia na našem regatím kanále ozval Mayday a hned nám svitla naděje na lepší umístění. Minuli jsme kolegy, kteří se právě evakuovali z lodi nasednuté na mělčinu a vrhli jsme se do dalšího křižování mezi ostrovy Žut a Kornat. To už jsme si věřili trochu víc a jako posádka jsme byli mnohem lépe sehraní a běhěm předjíždění dalšich a dalšich lodí ze startovního pole jsme si pomalu začali uvědomovat závodní potenciál naší Jůlie – Elan340, na kterou kromě ostatních Elanek tohoto typu na stoupačku jiné lodě neměly šanci. Protože nám nefungovalo rádio, tak jsme si pak pro jistotu ještě prodloužili trasu asi o 2 míle vcelku zbytečným obkroužením jednoho ostrova, z čehož nás zase přepadl splín a pocit marnosti z posledních míst, v cíli jsme s radostí převzali zprávu, že jsme z celkového počtu 34 lodí na 19. místě a po přepočtení handicapů do konce na 16. místě, což jsme náležitě oslavili bouchnutím obdrženého sektíku a vyrazili zpět do maríny na společnou večeři.
Do druhé etapy už jsme nastoupili nekompromisně hned od začátku a jelikož celá první část byla zase o velkém křižování proti silnému větru a ve velkých vlnách, tak jsme si tento den užili nejlepší jachting za celý týden. Bojovali jsme s živlama statečně a prali se s vrzajicím kormidlem a na první kontrolní bod se dostali mezi prvníma. Jen tak tak jsme si po jednom obratu nepotrénovali MOB, což by ale znamenalo konec závodění a hledat kamarádovu hlavu ve velkejch vlnách by bylo celkem dobrodružný. Pak přišel hodně dlouhý a únavný kousek na zadní vítr, kde jsme se pořád nemohli rozhodnout, jestli budeme křižovat po větru nebo se necháme tlačit na motýla a taky jsme v tomto úseku trochu ztratili. Pak přišla cílová přeplavba od Žutu směrem k ostrovu Vergada, která začla na příjemný boční větřík a všichni měli radost, jak si to krásně plachtíme, ale vítr začal postupně upadat, až zvadnul totálně a my se jen tak pomalu houpali. Naštěstí ale správným směrem, protože posádky pár lodí, co bylo před náma, špatně pochopili trasové instrukce a mířili trochu jinam, takže jsme jich ještě pár stihli obšvihnout a přímo v cílové rovince jsme si vyhráli krásný souboj bok po boku s kolegy námořníky. Těsně za cílovou čárou jsme si pak ještě trochu zazmatkovali, protože někdo omylem zapnul autopilota a protože jsem o tom jako kormidelník nevěděl, tak sem začal řvát, že nefunguje kormidlo, tak jsme si nacvičili nouzové kasání plachet, z čehož jsme byli nejdřív dost rozmrzelí, ale pak jsme uznali, že nám tato příhoda přinesla hned několik ponaučení a nových zkušeností a vše proběhlo hladce, tak jsme to zapili – nakonec jsme přeci jenom dneska skončili na krásném 8. místě. Povečeřeli jsme na kotvě, naskákali do krásně ledové vodičky. Natočili pár vtipných videí a vrátili se do maríny.
Třetí etapa třetí den byla poslední. Po příjezdu na start se mělo slavnostně bouchnout to šáňo, co my jsme z nadšení omylem vylemcali hned po první etapě, tak jsme si aspoň otevřeli pivko. Odpískal se start a nikdo se ani nehnul protože totálně přestalo foukat, takže celé startovní pole stálo naštosované vedle sebe a všichni se snažili nabrat aspoň maličko větříčku do plachet, aby se co nejdřív dostali z tohoto zakletého místa. Bylo teda i spousta času a prostoru na různé vysílačkové vtípky a další radovánky a srandičky. Pomalým tempem jsme se ale přeci jenom posunovali kupředu ve z tohoto závětří až se lodím, které byly o pár desítek metrů před námi najednou vzedmuli plachty a vyrazily kupředu. Za tu chvíli, než jsme se do tohoto vzdušného proudu dostali i my, už tyto lodě byly daleko před námi, tak jsme začali přemýšlet nad taktikou a nejvýhodnějším směrem. Zvolili jsme trochu jiný úhel pro přeplavbu, protože jsme si přečetli z plachet směr větru u lodí na druhé straně tohoto moře, co jsme přeplouvali a s trochou štěstí se nám vývoj situace a počasí podařilo odhadnout správně a přestože jsme z toho startovního marastu vyrazili asi na 10. místě, tak jsme v polovině trasy při průjezdu kontrolním bodem byli na krásném 3. místě. Pak přišla obrátka a přeplavba stejnou trasou zpátky a zase přestalo foukat. Některé lodě, které neměly na startu tolik štěstí, to postupně začaly vzdávat. A i ty co to nevzdaly, ale byly vzadu, tak neměly šanci do cíle dojet v rozumné době, aby se stihla závěrečná večeře. Proto se vedení regaty rozhodlo přes remcání mnoha posádek závod ukončit předčasně a jako pořadí při této etapě bylo vyhlášeno pořadí na kontrolním bodě v půlce trasy, takže jsme po přepočtení handicapů v této etapě skončili 2.!!
Večer po slavnostní večeři proběhlo vyhlášení výsledků a po veškerém sečtení a odečtení jsme získali krásné celkové 10. místo. Samozřejmě jsme si byli vědomi našich nedostatků a rezerv, což nám dalo další naděje a motivaci do dalších závodů, ale teď si od závodění na nějakou dobu odpočineme, protože nás čeká velká cesta po světě. I když samozřejmě doufáme, že se během této cesty dostaneme i k plachtění a nahoníme tak další skilly a zkušnosti, které pak zužitkujeme třeba i na podobném závodě.

Nakonec musím poděkovat kapitánovi a posádce za spolupráci a trpělivost a všem pořadatelům za organizaci a příjmně strávený čas. AHOJ

Odkazy na pořadí a fotky
Fotoreportáž (autor: cpt. Ondřej Dobiáš):
http://www.seawolfcup.cz/fotogalerie-swc-x
Výsledky:
http://www.seawolfcup.cz/vysledkove-listiny

2 thoughts on “SeaWolfCup X. (jaro 2013)

  1. sest ziraf

    Závodění je rozhodně nejlepší způsob, jak nabrat zkušenosti a hlavně zažít plachtění, který na klasickym vejletě na lodi prostě nezažiješ. A dostaneš se do situací, o kterých bys jinak jenom slyšel. Evakuace jiný lodi včetně následnýho řešení s pojišťovnou, divoká komunikace vysílačkou, ještě divočejší snaha dovolat se vysílačkou někomu, kdo to neslyší, taktizování, představa toho, jak z divoký vody lovíme kámoše, náklony, u kterejch jsme pomalu vyprali plachty a kdy rozhodně nešlo dojít si na záchod, na poslední chvíli zabránění srážce s motorákem… bylo toho hodně.

    Nám se nechtělo po třech dnech plachtění hned domů, což postihlo většinu posádek a tak jsme se domluvili s Pavlem, kapitánem co z nás loni vytrénoval kapitány. V den odevzdání lodi jsme se s Filipem nalodili na Dölcar k Pavlovi a ve třech vyrazili na další tři dny na moře. Dölcar je bavarka o něco větší než Juliett.

    Takže jsme do sebe hned nacpali další zkušenosti, Pavel totiž věřil svýmu řemeslu učitele, zmizel do podpalubí a nechal nás řádit u kormidla a plachet bez dozoru. Takže jsme si ve dvou zkoušeli réčka a trimování, co to šlo. Párkrát jsme Pavla v podpalubí celkem pohoupali, ale nijak se tím nevzrušoval. Celkově jsme si zbytek dovolený krásně užili, projeli další místa, pomalu jsme doráželi náš chlast a Pavlovo masíčko a jenom si přáli tam bejt ještě o měsíc dýl…

    Aja

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.