Středem Turecka stopem

1-P9046298-002
O Turecku se říká, že je ideální na stopování. Je to bezpečné a berou rádi, takže jsme se toho nebáli. Někde to šlo samo, hned první stop nás posunul o 90 km, tak jsme chrochtali, jak nám to krásně jede. Pak jsme šlapali 12 kiláků s báglama a nic. Alespoň na nás vesele troubili a nadšeně mávali.

Dvanáct kiláků přívětivou krajinou s velkejma batohama
na zádech a nebrali a nebrali

Jindy zastavilo jedno auto a jakmile nás vysadilo, nabral nás auťák za ním. I když jsme měli nepříjemnou zkušenost, kdy se z nás týpek snažil vymáčknout nějaký prachy a tak jsme se nechali vysadit a ještě se turecko/česky pohádali, tak to byla jedna z mála situací, kdy jsme se rozčilovali. Chlápkovi jsme dali naše poslední cigára a pak nerad zmizel. Jednou nás zase nabral seriózní pán. Když nás vyložil, zajímal se, jestli máme dost vody a jestli nám nemá stopnout dolmuš nebo taxik. Mile jsme se rozloučili, že si poradíme, a pak mi Filip řekl, že chlápek měl v kaslíku bouchačku. Jinej týpek nás zavezl o hodně kilometrů dál, než jel on sám, aby nám našel hotel. Poděkovali jsme mu a když odjel, odpochodovali jsme od hotelu na další stop. Pokud se ptali, tvrdili jsme, že jsme manželé. Přeci jen je to tu trochu konzervativnější, hlavně na venkově, pokud jde o pohled na vztahy. Jednou nás dokonce odmítli ubytovat v penzionu, i když jsme se tvářili jako dávno sezdaní, co nám jen obličejové svaly dovolily. Někdy zase chtějí pomoct tak moc, že ve finále nevíte, jak jim utéct. Jindy jsme byli pozváni rovnou do domácnosti, jedna rodina na to prý dokonce do smrti nezapomene. No, my také ne. 

Strašně rádi si povídaj, už mi z toho žvatlání, kdy nerozumíme jeden druhýmu, šla hlava kolem. Pak už člověk začne mlít taky, česky, anglicky, nevadí že nerozumí, hlavně že si povídáme. Nicméně stopování je opravdu výborná alternativa, jak ušetřit peníze za autobusy a můžeme doporučit. Turci jsou milí a pomáhaj. Případný nepříjemnosti, kterých se vyskytlo fakt málo, nejsou za hranicí něčeho, co se nedá i bez znalosti jazyka ukočírovat.
Zase jsme si takhle jenou šli a narazili na vesničku s čajovnou a vlezli dovnitř. Chlapíci nás nadšeně přivítali a ať si prej sednem k nim. Už zase si chtěli popovídat, což skončilo jako obvykle. Ačkoliv nás bujará konverzace, tedy základní „jsme z Čech (Československa, tak to znaj) a “jedeme k Černýmu moři,“ (a pak jenom čuměli), nepřestávala bavit, dopili jsme a šli dál. Na čaj nás ale nekompromisně pozvali. 
Ze středu Turecka, kde nahoře na náhorní plošině byla už docela zima, jsme se postupem času dopracovali na sever k Černýmu moři. Sever je daleko zelenější, šťavnatější, místy to připomínalo Šumavu či s vyššíma horama Krkonoše. Akorát něco jako statek nebo pěkný stavení či chaloupka je k vidění jenom zřídka. Mají prostě baráky do krychle. 

Krávy tu jsou o poznání vypasenější, spousta se jich přitom pase přímo na silnici. Klima je daleko mírnější, přes den max 25, přes noc se chumlám do deky. Párkrát pořádně zapršelo. Alespoň jsme si mohli bez výčitek užívat lenošení na pokoji, po nějaký době konečně zase sami pro sebe. Žádný čekání, až se před náma vykadí pět lidí, než se dostanem do koupelny.

Sinop. Konečně zase moře.


Pokoj s kuchyňku, tak jsme vařili co to šlo a vykompezovali jsme tím cenu za ubytování. Škoda jen, že to maso je tu tak drahý. Jak já bych si dala beefsteak. No, a zase jsme se přesouvali, tentokrát podél Černýho moře. Silnice zašmodrchaná jak tkanička, urazit například 100 km v kuse by mohlo trvat tři, čtyři hodiny. Teď se flákáme v Cide v pensionu, nad hlavou nám vřeští zbíječka a už se těšímě, až zítra vyrazíme do Istanbulu. Tam snad trochu ušetříme nějaký prachy, ubytujeme se na hostelu a snad konečně dámě nějakou tu tureckou kultůru. Koupila jsem si šátek, až poletíme za týden přes Saudskou Arábii do indickýho Hyderabádu, kam už se oba těšíme. Doufám, že v Arábii splynu s davem.

Dalších pár postřehů
  • Toulavý ani jiný psi nehoněj toulavý ani jiný kočky ani na popud rozjančenejch turistů.
  • Sbírají se tu víčka od petek do kanistrů pověšených na plotech nebo u košů. Za kilo vozík pro nechodícího. U nás to běží taky, jenom o poznání míň organizovaně.
  • Furt mejou auta.
  • Na většině autobusáků je policejní stanice.
  • Všude rozšiřujou už tak dobře dimenzonavý silnice na dvojnásobek. Asi vědí proč, i když nějakou talčenici aut jsme tu neviděli ani jednu.
  • Při nakupování v tržnici jsme dostali česnek i papriky zadarmo. Asi se tu nakupuje na víc než na dvoudenní vaření.
  • Každý den je k vidění minimálně jedna svatba. Nebo alespoň pohřeb.
  • Holičství/kadeřnictví je tam ještě víc než popelnic. Kdyby na jednom konci malý uličky nastoupil mánička a v každym kadeřnictví si nechal zkrátit háro o centimetr, vyleze na druhym konci ulice nácek jak poleno.
  • Jestli chcete zapadnout, tak při jízdě dolmuší plaťte řidiči zásadně ve chvíli, kdy v serpentýnách právě začal předjíždět. Na silnici přitom musí kličkovat nejmíň tři krávy. Na podobně vhodnou chvíli se obyčejně vyčkává vestoje za řidičem dlouhé minuty, po které vede silnice rovně a je to vyloženě nuda.

One thought on “Středem Turecka stopem

  1. Anonymous

    Není divu, že krávy jsou vypasenější, když se nezřídka pasou na silnici. Asfaltová obalovaná drť totiž vydrží v bachoru, čepci, knize i slézi tura domácího déle než píce. Zkuste to také, ušetříte nejen na dopravě, ale i na stravě :-))
    P.H.U.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.