Istanbul

Trochu nás mrzelo, že Turci jakoby nevěděli, co si s tim mořem počít. Do svýho života ho zapojujou jenom rybáři a ti, kdo na pláž potřebuje vyhodit bordel. Že by se za dobu, co jsme se poflakovali kolem, na obzoru objevila nějaká plachetnice, to v podstatě ne. Velká škoda, my se  na ní tady viděli pořád, podmínky vypadaly ideálně. S timhle konstatováním jsme se posouvali podél Černýho moře směrem Istanbul. Projížděli jsme kouzelnejma zaprášenejma vesničkama, kterejma možná jednou povede i

Středem Turecka stopem

O Turecku se říká, že je ideální na stopování. Je to bezpečné a berou rádi, takže jsme se toho nebáli. Někde to šlo samo, hned první stop nás posunul o 90 km, tak jsme chrochtali, jak nám to krásně jede. Pak jsme šlapali 12 kiláků s báglama a nic. Alespoň na nás vesele troubili a nadšeně mávali. Dvanáct kiláků přívětivou krajinou s velkejma batohama na zádech a nebrali a nebrali Jindy zastavilo jedno auto a jakmile nás vysadilo, nabral nás

Kappadokie v kostce

Kappadokie (Cappadocia) je rozlehlá oblast v centrálním Turecku. Její nejnavštěvovanější částí a turisticky nejprovařenější je Národní park Göreme, který je i na seznamu UNESCO. Je to oblast kolem města Göreme, která je charakteristická svými skalními útvary a jeskynními systémy. Mnohem víc informací se dá jednodušše vygooglit (wiki). My jsme do Göreme dorazili těsně po setmění a už pohled z autobusu nás uchvátil, protože je celé město vměstnané do udolíčka mezi skalami. Skály jsou tvořeny měkkými sopečnými usazeninami, takže do nich odpradávna domorodci

Malá autobusová dobrodružství

Jak už jsem naznačila, jízda autobusem je doopravdy pohodlná. Přesto není nouze o dobrodružství, zaslouží si to vlastní článek. Do Egirdiru, kde jsme strávili asi pět dní, jsme se dostali neplánovaně. V kanceláři ve Fethyi jsme dostali oficiální, tištěnou jízdenku do místa, kam ten autobus ani trochu nejezdil. To jsme zjistili v půlce cesty. Po vzájemný domluvě s busuškou (letušákem), při který jsme jeden druhýmu nerozuměli ani slovo, nás vysadili o 80 km jinde. Nám to bylo jedno, bylo to

Turecko: Bobřík číslo 2: uteč turistovi

Jih Turecka. Vedro jako kráva. Už první den krachnul nocleh. Za autobusákem jsme našli čekárnu s oplocenym trávníkem. Druhej den nám došlo, že trávník neslouží ke kempování. Celou noc za plotem myli řidiči autobusy i sebe z provizorního kohoutku. A pobaveně sledovali náš tábor. Ráno nás obdarovali úsměvama, tak jsme si k nim došli vyčistit zuby a hurá na autobus. Marmaris, krásné město, moderní přístav a pak samej Rus, Němec a neskutečně Britů (nic proti nikomu, já bejt jima taky

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.