Thajské království: Koh Samed

1-1-DSC00041

Začátek října je stále ještě období dešťů. Všichni nám tedy tvrdí, že už končí. Končit bude zhruba ještě tři týdny, do konce měsíce. V Bangkoku jsme přistáli v neděli, kdy jinak hodně rušné a zalidněné město zelo prázdnotou. Plno lidí bylo akorát ve velikém nákupním centru, zejmnéna pak v „all you can eat“ sushi baru, před kterým jsme hladově stepovali. Chuť na výborné sushi, kterého v přepočtu na českých 200 korun může každý sníst kolik chce, dokud mu nevyprší půldruhé hodiny k tomu určené, byla ale větší než hlad. Po asi 40 minutách jsme konečně usedli a pořádně se přejedli.
Později odpoledne a k večeru se pak do ulic města začínají pomalu hrnout lidé. První jsou stánkaři, kteří si začínají připravovat prodejní pultíky. Jídlo, oblečení, hodinky, sošky…  Každý má připraveny deštníky, večer pravidelně leje jako z konve. Thajsko je svět obchodníků, kuchařů, nočního života, kurviček a mužů přeoperoavných na ženy. Liberální postoj k životu a sexu a levná plastická chirurgie dělá z Thajska velmoc lidí toužících změnit své pohlaví. Kdo z mužů na to nemá peníze, alespoň se jako žena obléká. Nikdo se tu nad tím nepozastavuje, ani turisté (no, možná občas něco s Filipem poznamenáme).

Pohnuli jsme se na týden na Koh Samed. Na ostrově asi 6 km dlouhém je monzunová sezona znát trošku víc. K hotelu se pokaždé brodíme přes menší kaluž.

Tohle je louže po dešti, jinak je
o pár metrů kratší

Prví tři dny tu večer a v noci zase zběsile lilo, pod vodou je kromě naší blátivé cesty taky hlavní silnice a všechny ostatní silnice. Turistů tu moc není, všechno se na hlavní turistickou masáž teprve chystá. Když po třech dnech večerní lijáky ustaly, kupodivu se všechno zalidnilo jako mávnutím kouzelné lijány. S turisty přibylo stánkařů, přesto nějaké resroty pořád leží ladem zasypané snad ještě loňským bordelem, který mizí jen pomalu.

Tenhle tankodrom je na skútru docela slušný cross.
Čtuřkolka byla ještě větší sranda.

Na ostrově vede ze severu na jih jedna silnice (tedy blátivá cesta asi třikrát přerušená kratší asfaltkou). Další silnice vede z východu na západ. Jezdí se tu nejvíc na terénních skůtrech nebo čtyřkolkách. Zkusili jsme obojí a rozhodně jsme se nenudili.

Vlhkost vzduchu je tu kolem 80 %, byla ale i ke stu. Výhodou je, že už nemáme denně žízeň jako závodní velbloudi, nevýhodou je, že když už tu nějaké prádlo uschne, je cítit, že se při tom pěkně zapotilo. A když se tváří jako dejme tomu suché, tak samozřejmě plesniví. A co není plesnivé, alespoň tak smrdí. Ale jelikož lehce plesnivě smrděl celý pokoj, ačkoliv byl udržovaný, tak jsme to ani moc necítili.

Je tu spousta jakobysiamských koček a vyžraných psů. Hlavně by tu ale mělo být spoustu tukanů, ostrov je vlastně národní park. Tukana jsme neviděli ani jednoho. Zato kousek od našeho hotelu vegetil v keříku jeden velkej fešák.

Kaloň nevímejaký

Vůbec se nebál, jinak by si taky nevybral keř hned mezi hotelem a samoobsluhou. Naopak když jsem se přiblížila, zvědavě koukal. Škoda že jsem si ho všimla až předposlední den. Užuž jsem přemýšlela, že mu ulovím nějakou vážku. Samozřejmě by mi to k ničemu nebylo, kaloňové jako býložravci milují spíš třeba sladké ovoce. Podezřívam místňáky, že si ho tam vykrmujou, pupek měl teda pořádnej.

Filip a kaloň

Když už je řeč o jídle, jsme z něj nadšení. Kromě čerstvého a opravdu výborného ovoce (nejlepší mandarinky co jsem kdy jedla a výborné ananasy a další) je jídlo pestré, plné zeleniny, vybírat si je pořád z čeho, pálivé, nepálivé… Kromě thajských lahůdek nejsem při procházení vesnicí schopná odtrhnout oči od barbecue masíček na grilech masíček na špejlích…

No, vypadá to zdravě, často je to lovené v místním moři.
Jenom doufám, že se krevetky a chobotničky stihly alespoň trochu pročistit, v srpnu se u tohoto ostrova řešila velká ropná nehoda. Z prasklého potrubí v Thajském zálivu uniklo poměrně velké množství ropy a rozlila se po plážích i právě na Koh Samed. Čistilo se také chemicky.. no na radu Filipa jsem pak ty mořský potvory občas proložila i jinym masem.
Po ropě momentálně není na ostrově ani stopy, organismy v moři se ale prý čistí asi tři měsíce. Ovšem pokud chemie poničila korály, bude dopad poněkud dlouhodobější.
Šnorchlování v okolí celkem ujde, kvůli občasným děšťům není voda zatím tak průzračná jako na těch kýčovitých obrázcích, co tu prodávají, a i když viditelnost se postupně zlepšuje takže je se na co těšit.
Pokud by někdo měl dotazy ohledně cen nebo způsobu dopravy na ostrov, ať napíše. Dáme nějaké praktické informace dohromady, jen později.
Zdravíme, teď už zase z Bangkoku

6 thoughts on “Thajské království: Koh Samed

  1. Anonymous

    Tvůj sloh musí milovat každý…každý den se těším na další kousek cesty… paráda. Renata

    Reply
  2. Anonymous

    Vill: Teda ségra, nikdy bych neřekl, že máš takové buňky na psaní, vždycky jsem si myslel, že jsem u nás jedinej magor tohohle typu. A ono ejhle… :D

    Máte v plánu navštívit Angkor Vat a jiné místní památky? Strašně rád bych o tom slyšel od očitého svědka…

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.