Východní Itálie od severu k jihu

img_4445


Trochu někdy tápu, jestli psát spíš pro rodinu a známý anebo naopak pro jachtaře, kteří nás čtou. Dneska to pojmu tak, že pro starostlivou rodinu byl určen minulý článek o bouřce a teď uvádíme článek pro lidi, kteří by se snad s lodí chystali na východní pobřeží Itálie. Né, že bychom tuto nezáživnou oblast doporučovali, ale pokud někdo cestu mít bude, může se to pro ilustraci hodit. Pravda je, že my, když jsme hledali informace o této oblasti, jsme nenašli vlastně nic. Napřed ale doplním pár věcí, co jsem zapomněla napsat minule.

img_4307

    • Matěj na lodi: výjimečně si vybere špatnou chvíli a prudí, když přistáváme, shazujeme řetěz, vážeme lana, máme plný všechny ruce, on nechce vestu, nechce vůbec nic. Spíš je ale pohodář, ví, že vesta se na palubě nosí, nebo musí do podpalubí. Má na lodi své funkce. Vypíná motor. Když přijdeme z venku, otvírá hlavní luknu (dvojdílné “dveře”). Podává mi nádobí, když ho utírám. Přitom mě dost popohání, protože podává rychleji, než já utírám. Hlásí lodě v okolí. Hlásí majáky a bóje. Luxuje (dneska si k tomu zpíval Až já budu velká, bude ze mě selka).

img_4306

  • Loď: psala jsem, že se motor občas přehřívá. To už není pravda, krásně se zaběhl a šlape jako hodinky i při vyšších otáčkách. Spotřeba je lehce přes litr na hodinu, i když to “kalíme” přes pět uzlů. Filip zprovoznil záchod a vyměnil vinšny na stěžni. Koupil vysokotlaké hadice pro přívod vody z nádrží na přídi ke kohoutku vzadu v kuchyni. Bohužel se ulomila část v Praze koupeného kohoutku, na který se hadice nasazuje, takže jsme pořád bez vlastní vody. No, dá se s tím žít. Dál je potřeba opravit kiking, nefunguje zásek na lano, takže nefunguje celý mechanismus kikingu. Musíme dovymyslet refování. Na zmenšené plachty jezdíme, ale systém je vyřešený jen dočasně a není ideální. Stěžeň společně s lazy bagem neumožňuje zmenšit plochu plachty klasickým způsobem.

Lega Navale klub xguidone-png-pagespeed-ic-93ihaywqvd

Tak teď k té Itálii. Minule jsme zmiňovali i to, že nám jeden chlapík doporučil členství v Lega Navale. My si členství tedy zaplatili, ačkoliv jsme nebyli schopni předem odhadnout, jestli se nám to finančně vyplatí, jelikož to stálo poměrně balík. Teď vidíme, že se vyplatilo víc než dost. Zrekapituluju to. Členové LN mají zaručeno stání v klubových marinách zdarma po určitý počet dní. Abyste si udělali obrázek, průměrná cena marin (bez LN členství) je 45 euro. Roční poplatek za členství v LN 100 euro. Registrace, tedy jednorázový poplatek, 150 euro. Dostali jsme seznam marin po celé Itálii, je jich něco přes 80. Na seznamu je uvedeno telefonní číslo (občas špatné). Je vhodné zavolat den předem či alespoň ráno před příjezdem, jestli mají vůbec  volné místo. Angličtina v Itálii dost vázne, přesto to většinou proběhlo víceméně obstojně. Na seznamu je dále uveden počet dní, který můžete v marině stát zadarmo (občas buď špatně, nebo nás natáhli.) Po překročení tohoto počtu, býval to den až tři, se platilo, nějakých 20 eur za den. Několikrát se ale stalo, že nás nechali zadarmo daleko déle, než nám původně řekli. Členové Lega Navale mají mít slevu i ve vybraných chorvatských marinách, to nemáme ověřené. Klubová vlajka LN bývá vyvěšena na čestné pravé straně, tudíž si Italové klub zřejmě považují. Poměrně často jsme viděli, jak u nich trénují děti na optících. Mariny LN jsou buď zcela samostatné, nebo mají vyhrazené molo ve veřejné marině.

Stání lodi přímo před vlastním barákem. Jeden z mála hezkých pohledů v San Margheritě

Stání lodi přímo před vlastním barákem. Jeden z mála hezkých pohledů v San Margheritě.

Italové nepatří mezi jachtaře, které by měly ostatní jachtařké národy v lásce. Nechovají se řekněme gentlemansky ani doma, ani v zahraničí. Jedou to stylem, že jim všechno patří. V přístavech jezdí neohleduplně a velmi rychle. I pokud to vyvolá potenciálně nebezpečnou situaci. Rybaří v hojném počtu ze zakotvených člunů v nejnemožnějších místech, úzkém vjezdu v přístavu nebo přímo v přístavu. Na druhou stranu jejich drzost se jim vyplatí. V přeplněné marině dokážou s tři a  půl metru širokou lodí zaparkovat mezi dvě lodě do metr a půl široké mezery.

Hlavně na severu příjezdy do marin zabraly většinou hodně času. Vzhledem k táhlým mělčinám se muselo jet vyznačenou cestou dlouhé minuty. Ne vždy jsme v marinách napoprvé našli místa určená pro LN. V ceně marin je tu voda i elektrika, jen výjimečně se to platí zvlášť. Naopak výjimečně jsme se setkali s prádelnou zdarma, většinou se za várku platilo od 4 do 10 eur. Tady jsou námi navštívené přístavy, ty, kde jsme byli jako členové klubu, jsou označeny.

img_4169

Grado

Grado – LN

Naše první zastávka po Koperu. Přijeli jsme večer, špatně jsme se orientovali, kudy vůbec se do mariny dostaneme. Jeden přístav je před městem, dá se ale zajet s lodí kanálem i do centra Grada. Viděli jsme tam spoustu plachetnic, takže ponor limitem asi není. My chtěli zaparkovat před městem. Všude byla spousta značících kůlů, v šeru ale nebylo vidět, co je vjezd, kde začíná a kde končí přístav. Nakonec jsme se už za tmy nacpali na jedno místo. Později jsme se dozvěděli, že jde o klubovou marinu a asi budeme muset odjet, ale nechali nás tam dvě noci. To jsme ještě o Lega Navale neměli páru. Nicéně nám nějaký chlapík nabídl stání zadarmo hned vedle, pomohli nám opravit vinšny, řekli o tom, co je klub LN. Bohužel ale neměli v kubové marině, které patřilo i stání uvnitř města, volné místo. Jeli jsme dál.

img_4209

velká marina v San Margheritě

Porto San Margherita

Veliká moderní marina, hezky a čistě vybavená včetně prádelny, za kterou se navíc neplatilo. Stání za noc  50 euro. Město, které se nám nelíbilo, plné Čechů. Dá se dojít/dojet busem do vedlejšího města Caorle. To už bylo o poznání útulnější.

Lega Navale Venecia

Lega Navale Venecia

Venezia – LN

Marina patřící Lega Navale není přímo v Benátkách, doprava tam ale není složitá. Stáli jsme u roztomilé vesničky Malamoco, odkud se autobusem dojede do frekventovaného přístavu Lido v Santa Maria Elisabetha (nebo tak nějak). Odtud jezdí každou chvíli speedboaty do Benátek. Naše stání v Malamocu bylo občas docela napínavé. Pro loď naší délky neměli přímo v LN místo, tak nás šoupli bokem ke zdi u přístavu. Trpělivost nám trénovaly jak vysoké přílivy, tak hlavně naprosto neohleduplně projíždějící rychlé čluny a rybářské lodě. Jimi hozené velké vlny nám dávaly v úzkém plavební dráze dost zabrat a s chutí jsme odtamtud po 4 dnech vypadli. Marina čistě klubového rázu s čistým velkým sociálním vybavením a velkou kuchyní.

img_4393

Benátky

img_4223

Malamoco

Porto Levante

Zase dlouhý příjezd kolem kůlů přes mělčiny. Marina celkem pěkná, kolem chcípl pes. Stání ale celkem levné ve vztahu k ostatním, kolem 30 euro.

Marina di Goro – LN

Dlouhý příjezd vyhrazenou trasou kolem kůlů přes mělčiny. Jednou jsme se kýlem zakousli do bláta, přestože jsme průjezd měli naplánovaný na dobu nejvyššího přílivu. Tady jsme po příjezdu do mariny neviděli vlajku LN a nevěděli tak, kam zaparkovat. V hospodě, která sloužila i jako recepce, nám řekli, že tady má klub základnu zrušenou. Marina nic moc pěkná, zato drahá – 40 eur plus 5 za připojení elektriky. Okolí nestojí za řeč. Malé rybářské městečko. Nemusíte sem.

Ravenna – Porto di Ravenna

Obrovitá moderní marina. Cesta z lodi do prádelny mi trvala devět minut. Vzhledem k tomu, že jsem jednou zapomněla v lodi vstupní čip k brance a potom drobné na pračku, devět minut se mi rázem zněkolikanásobilo. Pracovníci (ochotní, milí) mariny tu jezdí vestoje na malých motorových vozících, jakýchsi nákladních segwayích nulté generace. Takže se tolik nenachodí. Zato se dost nastojí. Přístav v není přímo ve městě Ravenna. Tam jezdí autobus a město je to docela pěkné. Městečko u přístavu přizpůsobené námořnímu provozu, plné restaurací a fast foodů, obchodů pro jachtaře i ostatní lidi, informačním centrem, supermarketem a několika obchody s jachtařskýma potřebama.

img_4346

Giulianova – LN

Marina v celkem turisticky rušném městečku. Netušíme, proč lidi jezdí do podobných míst, ale možná v okolí něco zajímavého je. Vyhrazené molo pro Lega Navale a klubové zázemí pro členy. Tady jsme kvůli počasí byli asi týden. Vedení klubu hrozně milé, pozvali nás na hromadnou večeři, nechali stát téměř zadarmo celou dobu. Vedle mariny pláž, ale klasická východoitalská nezajímavost. Moře neprůhledné a po kolena až k obzoru. Kdoví, zda to tu dělají běžně, ale poprvé v životě jsme tu viděli, že někdo odpálil ohňostroj přes den.

Vieste – LN

Čím víc na jih, tím hezčí místa. První vlaštovkou bylo Vieste. Město v kopcích, s pěkným příjezdem kolem majáku. V celkem velké marině jsme hledali vlajku LN, protože každé molo vlastnila jiná firma. Už při průjezdu kolem mol nás lákali zaměstnanci marin, ať zaparkujeme u nich. A že neví, kde je LN, anebo že LN je plná. Chtěli jsme jen přirazit k jednomu molu, že se doběhneme podívat dál. Prý ano, ale hned musíme zaplatit. Tady nám přišlo, že s námi prostě vyjebávají – taky že jo a my se amatérsky nechali – Lega Navale místo měli. Přejeli jsme tam druhý den. I tady v klubu chvíli zkoušeli nestandardní počty dnů  vzhledem k počtu nocí. Nakonec jsme tu kvůli počasí zůstali o pár dní déle a doplatit po nás nechtěli nic, takže nakonec všechno dobré.

Vieste

Vieste

Brindisi

Tady nám v LN řekli, že mají plno, tak jsme jeli do Mariny di Brindisi. Opět moderní velké a čisté místo s vybavenou recepcí, kde mluvili anglicky. Okolí mariny nic moc. Je tu restaurace, rybářský krámek, obchůdek s jídlem a pár dalších, jinak nic. Dá se jít kus pěšky do civilizace s dobrou restaurací a dalším krámkem, ale oko  nic nepotěší. Do města Brindisi jezdí autobus, městečko už je celkem pěkné, plné lidí, s nábřežím, u kterého taky stálo pár plachetnic. Vypadalo to na městská mola, tedy zadarmo nebo levná ale bez sociálního zařízení nebo připojení a vodu a elektriku. Jedna z plachetnic, co tu parkovala – Ichy Ban, měla vyšisovanou českou vlajku. Ale majitel nebyl v dohledu, takže jsme kontakt nenavázali.

img_4641

Brindisi

Otranto – LN

Molo LN v marině, plus zázemí pro členy. Město s historickým centrem moc pěkné, ačkoliv samozřejmě turistické. Je to dějiště veliké námořní bitvy první světové války, kdy rakousko-uherské lodě napadly státy Dohody a proti přesile směle vyhrály. Směrem na druhou stranu od města jsme šli podél moře celkem hezkou přírodní cestou mimo zastavěné území, ideální pro běhání, Matěj si seper zajezdil na kole. Krásný výhled na moře.

Z Otranta jsme pak konečně po pár dnech čekání na vhodné počasí vyrazili do Řecka na Corfu… juchu!

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.