Zkouška na ČTÚ

tatuvka

S tím, že nám dají z úřadu vědět 14 dní před zkouškou, jsme se po podání přihlášky pustili do vlažnýho zkoumání testovacích otázek. Pozvánka dorazila, Filip se do učení pustil pěkně zodpovědně, mě trochu zdržely “zdravotní” komplikace, ale tři dny před termínem jsem se do toho naplno položila s tim, že si to  případně zopakuju. 20. 9. jsme se po poledni sešli před Českým telekomunikačním úřadě.

Před tím jsme zjišťovali, co zkouška z radiokomunikace obnáší. Většina hlasů se shodovala, že je to pruda, že je to zbytečný, že se s tebou moc nemazlej, že je jim jedno, jestli to neuděláš, protože každá zkouška stojí 400,-.

Zkouška proběhla formou testu s výběrem ze tří odpovědí, vždy je správná právě jedna. Učili jsme se z materiálů stažených ze stránek ČTÚ, kde byla vždycky uvedená jen ta správná odpověď. Filipovi se to moc nelíbilo, chtěl se to spíš učit i s tim, že by viděl ty špatný varianty, můj zmatkářskej mozeček naopak tohle uvítal, protože mě tam nic nepletlo.

Přihlásili jsme se na všeobecný průkaz radiotelefonisty námořní pohyblivé služby. Na zkoušku s námi šlo tak dvacet lidí, dobrá minimálně třetina to neudělala.

Před samotnou zkouškou se nás zeptali, jestli chceme změnit všeobecný na omezený průkaz. Rozdíl je v tom, že všeobecný zahrnuje anglickou komunikaci a zkoušeno je to ústně. Já teda tý možnosti změny využila a ve strachu z hrůz ČTÚ a tím, že jsem nebyla až tak připravená, jsem si radši požádala jen o obecný průkaz.

Rozdali nám několikastránkové testy, předtím ještě řekli, že prošel ten, který se dostane nad 90 %. Test má tři části a v každý se musíš dostat nad těch 90 %. Myslim, že to bylo 20 otázek, 40 otázek, 20 otázek.

Prakticky tahle zkouška netušim, k čemu je dobrá. Sice jsem prošla (Filip trochu radil), ale kdybych se s rádiem někdy dostala do styku, stejně bych netušila, protože učit se čistě teorii vytrhanou z kontextu a ani žádnej přístroj nevidět, natož ho zkusit spravit nebo alespoň zprovoznit, je demence. Ale nakonec jsem si říkala, že bych možná dala i tu angličtinu. Každopádně tady je zase nějaká praktičnost dost pofidérní, protože lidi, co na moři zřejmě nikdy nebyli, tě zkoušej z nouzovejch situací a navzdory celosvětově zažitýmu volání “mejdej mejdej” oni TRVAJÍ na výslovnosti “mede mede”. To, že písemná zkouška zahrnovala i českou hláskovací abecedu, tedy kromě Alfa Bravo Charlie Delta ect. musí člověk umět i Adam Božena Cyril David, aniž by to kdy vůbec použil (kde taky budeš do rádia na někoho kdekoliv ve středomoří nebo na oceánu řvát nějaký Boženy), je další sadistická zvrácenost českých úředníků.

Nicméně přes tohle všechno zkoušku považuju za jednoduchou, stačí se tomu fakt trochu věnovat předem a pročítat párkrát si otázky se správnejma odpověďma. Zas tolik toho není. Jsou tam příklady výpočtů síly proudu v závislosti na rychlosti světla, nebo co to bylo, ale ten stačí si zapamatovat příklad a výsledek, protože ten samej příklad, jako je v učebním materiálu, je i v testu.

Tak jsme si to nechali zvěčnit

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jazyk:

Odebírejte blog emailem

Zadejte vaši emailovou adresu k přihlášení odběru blogu a upozornění na nové příspěvky emailem.