Indičtí úředníci a ten zbytek

Schválně, znáte někdo nějakého fakt důležitého člověka? Myslím opravdu důležitého. Důležitějšího, než indický oficír? To určitě neznáte. Tito lidé totiž mají utkvělou představu, že funkce, kterou vykonávají, jednoznačně ta nej– ~hlavnější, ~důležitější, ~užitečnější, ~vyšší, ~nenahraditelnější, ~nepostradatelnější a všichni by to pěkně měli koukat uznat! Nám se tedy často smysl nějaké jejich funkce vůbec nepovedlo odhalit. Příklad za všechny. (Filio říká, že moje příspěvky o Indii vyznívají trošku napruzeně; není to tak, jen se o těch jejich kouscích takhle dobře píše

Hon indického Bobra trpělivosti (obtížnost 50): Lístky na vlak

Věc, která nás zaráží denodenně. Člověk si zvykne, že v některých zemích se na souhlas či nesouhlas kývá obráceně, než u nás. Co to ale kejvou tady, to jsme doteď nepobrali. Kvrdlají hlavou ze strany na stranu a přitom s ní trochu točí. Ne nijak rychle a prostě pokaždé dělají jenom takhle. Do toho mají téměř vždycky v obličeji vepsaný  n e u v ě ř i t ě l n ě  neutrální bezvýrazné nic. Zenoví mistři by jásali. Takhle

Fotky z prvního týdne: Hyderabad

Zdravíme z nového místa, přesunuli jsme se vlakem do Vijayawady.Fotky z prvního týdne jsou TADY. Většinu času jsme byli hosty u Raje, takže pohodlí největší.Obsáhlejši příspěvek přidáme během pár dní. Dnes se ovšem stala velmi smutná událost, přestal mi fungovat foťák, a zrovna bylo tak co fotit, končně krásné baráky, příroda… Uvidíme, jestli to rozchodí :(Teď budem pár dní hosty u Nagendry, respektive na baráku u jeho druhé ženy. Máme naplánovaný výlet na farmu a snad se povede i nějaký

Indie. Hlučná, voňavá, smradlavá, barevná, zašlá, všechny protiklady dohromady

Pro první návštěvu Indie celkem běžný kulturní šok, kdy se člověk chce hned po vystoupení z letadla nebo autobusu na místě otočit a utíkat zpátky, jsme nezažili. Přesto už v letadle do Hyderabádu plném Indiánů bylo jasné, že o srandu nouze nebude. Příklad. Každej si v letadle sedne, kam se mu zamane, ačkoliv místa jsou označená na letence. Dalším se to pochopitelně nelíbí, tak se dožadují spravedlnosti. Jenže na místě toho, co zabral cizí místo, už samozřejmě sedí jinej Ind a

Istanbul

Trochu nás mrzelo, že Turci jakoby nevěděli, co si s tim mořem počít. Do svýho života ho zapojujou jenom rybáři a ti, kdo na pláž potřebuje vyhodit bordel. Že by se za dobu, co jsme se poflakovali kolem, na obzoru objevila nějaká plachetnice, to v podstatě ne. Velká škoda, my se  na ní tady viděli pořád, podmínky vypadaly ideálně. S timhle konstatováním jsme se posouvali podél Černýho moře směrem Istanbul. Projížděli jsme kouzelnejma zaprášenejma vesničkama, kterejma možná jednou povede i

Technická: nové příspěvky do mailů

Zdravíme všechny. Pro nedočkavce, kteří třikrát denně kontrolují, co všechno nového jsme zase nenapsali, tu máme novinku. Můžete vložit přímo sem svůj mail a na něj vám přijde upozornění na každý nový článek. Políčko najdete v pravé části stránky. Jelikož je mezi váma i dost neanglicky mluvících a určitě máte zájem, tak vy čtěte dál. Trošku vás navedu, protože to vypadá záludně. (Neplašte, jde jen nutné potvrzení, že vás nebudeme spamovat nebo co, nelekněte se toho mýho textu tady, vše

Kappadokie v kostce

Kappadokie (Cappadocia) je rozlehlá oblast v centrálním Turecku. Její nejnavštěvovanější částí a turisticky nejprovařenější je Národní park Göreme, který je i na seznamu UNESCO. Je to oblast kolem města Göreme, která je charakteristická svými skalními útvary a jeskynními systémy. Mnohem víc informací se dá jednodušše vygooglit (wiki). My jsme do Göreme dorazili těsně po setmění a už pohled z autobusu nás uchvátil, protože je celé město vměstnané do udolíčka mezi skalami. Skály jsou tvořeny měkkými sopečnými usazeninami, takže do nich odpradávna domorodci

Malá autobusová dobrodružství

Jak už jsem naznačila, jízda autobusem je doopravdy pohodlná. Přesto není nouze o dobrodružství, zaslouží si to vlastní článek. Do Egirdiru, kde jsme strávili asi pět dní, jsme se dostali neplánovaně. V kanceláři ve Fethyi jsme dostali oficiální, tištěnou jízdenku do místa, kam ten autobus ani trochu nejezdil. To jsme zjistili v půlce cesty. Po vzájemný domluvě s busuškou (letušákem), při který jsme jeden druhýmu nerozuměli ani slovo, nás vysadili o 80 km jinde. Nám to bylo jedno, bylo to

Turecko: Bobřík číslo 2: uteč turistovi

Jih Turecka. Vedro jako kráva. Už první den krachnul nocleh. Za autobusákem jsme našli čekárnu s oplocenym trávníkem. Druhej den nám došlo, že trávník neslouží ke kempování. Celou noc za plotem myli řidiči autobusy i sebe z provizorního kohoutku. A pobaveně sledovali náš tábor. Ráno nás obdarovali úsměvama, tak jsme si k nim došli vyčistit zuby a hurá na autobus. Marmaris, krásné město, moderní přístav a pak samejRus, Němec a neskutečně Britů (nic proti nikomu,já bejt jima taky se tam

Řecko: skvělý jídlo, žádnej shon, vedro a vichr

Na Karphatosu vedro jako kráva. Zakotvili jsme na JV cípu ostrova ve windsurfingový základně Mistral, kde maká Ráďa, za kterym jsme přijeli. To místo si nevybrali náhodou. Fouká tu fakt neskutečně. Nepřestává nikdy. Nebylo lehký si na to zvyknout. Jako, slož si v tom větru ručník. Filip při snaze oblíknout si košili poznamenal, že je to těžší než oblíknout rozjančený mimino. Spíme ve stanu, kterej se nad náma zmítá, šustí a dokud jsem se pořádně nevylila, tak jsem se nevyspala.

Language:

Subscribe to blog

Enter your email address to subscribe to this blog and receive notifications of new posts by email.